Category: Rozhovory


Paní Miloslava Baxová pracuje v Horšovském Týně od roku 1984 jako vedoucí knihovny. Každoročně připravuje různorodé projekty pro děti a mládež, ale především jí přísluší velký díl zásluh za akci, jež je známá pod názvem Literární shrabování. A právě ku příležitosti jejího vyvrcholení se uskutečnila 22. listopadu 2011 slavnostní vernisáž. Proto jsem se tehdy za paní Baxovou vydal, aby nám přiblížila vznik, průběh a další podrobnosti ohledně této oblíbené akce.
Literární-shrabování_01_Baxová

S dalším podzimem, jenž dává o sobě vědět, opět přichází Literární shrabování a tentokrát již 15. ročník. Jaké z toho máte pocity? Jsou letos větší očekávání?

Já už jsem si myslela, že v říjnu 2010 vše skončí. Když ale proběhla vernisáž 14. ročníku, všichni zúčastnění chtěli pokra- čovat. Tak tedy pokračujeme. Ale je s tím spoustu práce a při- znávám, že letos mám strach, zda vše stihnu včas. Zatím byla jiná práce a tak ani nevím, kolik lidí se přihlásilo a kolik je prací. Během čtrnácti dnů ale musím vše dohnat.

Když se ohlédnete zpět na samý počátek, v čem se první ročníky liší od těch posledních? Bylo těžké uvést Literární shrabování v realitu? Jak vůbec vznikla ta myšlenka?

S návrhem uspořádat takovouto akci přišly děti. Vše vymyslely děti, které pracovaly v dramatickém oboru na Základní umělecké škole tady v Horšovském Týně. Zkoušely psát nějaké básničky, krátké povídky a bylo jim líto, aby to jen tak někam zapadlo. Přišly tedy za mnou, zda by nešlo uspořádat nějakou nesoutěžní literární akci. Nechtěli jsme, aby to bylo soutěžní, aby se vybíral někdo nejlepší. Děti vymyslely i název Literární shrabování. Nakonec jsme se domluvili, že to nebude jen pro děti, ale že to bude pro všechny od 6 do 106 let.

Nabyla jste někdy dojmu, že se z této akce stává tradice?

Tradice, ano. Vždycky, když nějaký ročník končil, myslela jsem, že bude poslední. Při vernisáži ale účastníci nedovolili skončit, pořád chtěli pokračovat. Když jsem viděla tu jejich chuť do další práce, tak jsem nedokázala je zklamat.

Autorů, kteří přispívají do almanachu, je spousta. Dá se ale přesto říct, že Vám někteří utkvěli v paměti nebo něčím oslovili?

Tak třeba… Lucie Popovičová. To byla jedna z těch prvních – jedna z dětí, které vše vymyslely. Přispěla do všech čtrnácti almanachů. Letos ale zklamala. Už je dospělá, pracuje a už není na psaní čas. Letos to bude první almanach, kde nebude její příspěvek. Stálou přispěvatelkou je paní Marie Špačková, profesorka ze zdejší střední školy. Do několika almanachů již také přispívá nevidomá autorka Ilona Bozděchová. Její autorské čtení je pro všechny posluchače velkým zážitkem. Na vernisáž přijíždí z Prahy a vždy se moc těší. Nikam jinam nechce jezdit, ale do Horšovského Týna na Literární shrabování se těší.

Zájem je určitě veliký. Hlásí se mladí i pokročilejší autoři. V čem myslíte, že tkví jádro úspěchu? Máte tu nějakou raritu?

Nějakou raritu?… raritou je určitě nevidomá autorka.

Objevily se kromě pozitivních ohlasů i nějaké negativní?

Ne, neslyšela jsem, že by někdo měl výtky. Jenom máme smůlu, že poslední léta nedostáváme příspěvek od Ministerstva kultury a že musíme vše dělat ve své režii. Zatím jsme to vždy zvládli. Letošní ročník bude možná poslední, protože příští rok odcházím do důchodu. Doufejme, že se najde někdo, kdo bude ochoten pokračovat. Veškerá organizace je dost náročná.

Je podpora této akce ze strany města dostačující? Nebo byste uvítali větší finanční výpomoc?

Město pořádání této akce registruje. Když nedostaneme peníze od Ministerstva kultury, tak si musíme vystačit s penězi na provoz knihovny. Zástupce města se vždy přijde na vernisáž podívat.

Uvažovala jste někdy nad tím, že by se Literární shrabování prezentovalo mimo Plzeňský kraj? Nebo dokonce někde v zahraničí? Vidíte zde takový potenciál?

Přispěvatelé do Literárního shrabování mimo Plzeňský kraj? To už tady bylo. Měli jsme tu už autora z Brna, z Liberce, z Prahy, z Českých Budějovic, ale ze zahraničí ne.

Čím Vás tato akce nejvíce naplňuje?

Čím mne naplňuje… mám radost z toho, že ještě někdo má chuť něco hezkého napsat a že je ochoten se o to, co vytvořil, s někým podělit. Že jsou autoři ochotní své práce přednést na veřejnosti. Lidová škola umění nám vždycky připraví krásný kulturní program, takže proběhne pestré a krásné odpo- ledne. Sál Městského kulturního zařízení je vždy plný. Akce tak plní svůj účel. Děláme i doprovodnou výstavu. Prezentujeme všechny literární práce a doplňkem je vždy nějaká výtvarná výstava. Snoubí se spolu hudba, krásné slovo a výtvarné umění. Sejdou se lidé naladění na stejnou strunu a to je fajn.

Mandragora Scream je italská gothic rocková kapela, která si zakládá na pronikavé, mystické atmosféře a textech plných symboliky a temné poetiky. Skupina vznikla v roce 1997 a společně s Morganou Lacroix stál u jejího zrodu Terry Horn. Muž, který vládne elektrickou kytarou, ale svůj um nezapře ani při hraní na klávesy. Není to ovšem jediný trumf, co schovává v rukávu. Terry zároveň oplývá citem pro melodie a zvukové aranže. Umí vnášet do písní typického ducha Mandragory Scream a popohánět ho až do astrálních výšin. A to díky svému čistému vokálu, jenž zdatně sekunduje éterickému hlasu Morgany Lacroix. Společně tak utváří hudební pár, který nedokázala zatím rozdělit žádná životní překážka nebo zvrat. Jejich společná filozofie, životní tužby a magické stopy ve snech je pojí silným poutem. Jak moc silným? To jsem se pokoušel zjistit při rozhovoru, když se ještě psal prosinec 2009. Ačkoli k osobnímu kontaktu opět nedošlo a veškerá komunikace probíhala přes e-mail, nebyl jsem nikterak zklamaný. Terry se ukázal jako přímý chlapík, co dokáže s chutí přiznat svoji tvůrčí inspiraci.

 

Ahoj Terry! Jak se vede?Terry Horn

Fajn, díky. Jenom jsem trochu unavený, pořád zaneprázdněný. Potřebuji volno!

Už je po vydání Volturny. Jaké z toho máš pocity?

Jsem opravdu pyšný na tuhle práci. Morgana a já jsme jako obvykle těžce pracovali. Myslíme si, že Mandragora Scream potřebovala dotek elektronických základů na téhle nové cestě k industriálnímu zvuku. Musím se přiznat, že od tohoto alba hod- ně očekávám. Máme skvělého manažera, dobrý personál a v led- nu pojedeme na turné s 69 Eyes a Christian Death.

Jak si podle tebe ve skupině vedou nováčci“ Max a Furyo?
V jakých skupinách byly před Mandragora Scream?

Jsou skvělí muzikanti, jsou mladí, ale s mnoha zkušenostmi z živých vystoupení. Před pár lety jsem hrál s Maxem ve velmi ná- ročném projektu a vím, že je skvělý basák. Furyo je zase úžasný bubeník a taky velmi dobrý a ele- gantní skladatel.

Myslíš si, že album Volturna je více propracovanější než Madhouse? Jaké jsou přednosti Volturny?

Domnívám se, že jsou téměř stejné a jsou vždy propracované!!! Morgana mě nahání!!! Rozdíly jsou ve způsobu vybírání zvuku, mixování, nahrávání a použití více perkusních smyček a arpegigátorů (arpegigátor je harfový způsob hraní akordů – pozn. redaktora).

Jak jsi se seznámil s Morganou? Bylo to pro tebe osudové setkání?

…jak jsem ji našel? Vedla mně k ní hvězda v nejtemnější noci. Tu noc ona připravila lektvar. Vypil jsem to a najednou jsem byl očarován. Dnes pokaždé, když skládám novou píseň, přijde ke mně a dá mi z něj napít.

Tvoje tvorba je výjimečná. Máš pocit, že je výjimečná natolik, že jsi vytvořil nový metalový žánr?

No, nevím o tom. Přeji si, že bych mohl. Jsi tak laskavý, ale já nemohu tolik požadovat. Mohu ti jen povědět, že skládání je cesta, která pochází z mého srdce.

Kdybys měl vyjádřit Mandragoru Scream jednou jedinou větou, která by to byla?

Mandragora Scream je nejšílenější kapela na světě.

Existuje ve tvém životě okamžik, kdyby jsi chtěl vrátit zpátky čas?

…chtěl bych vrátit všechny ty vzácné okamžiky strávené s osobami, které jsem v tomhle životě ztratil. Jen bych s nimi chtěl mluvit ještě jednou… chybíte mi všichni.

Koho ze známých zpěváků/zpěvaček by jsi nejraději pozval na Jägermeistera? (Jägermeister je Terryho oblíbené pití – pozn. redaktora)

Petera Gabriela samozřejmě. Ale myslím, že by preferoval čaj nebo italské víno.

Proč letos nevystoupíte v České republice? Plánujete nějaký koncert do budoucna?

Vlastně jsme byli v České republice! Bylo to v roce 2003 na turné Smell of Rain s Mortiis, ale obávám se, že letos k vám nepřijedeme.

S kterou skupinou by jsi chtěl vytvořit duet?

Apocalyptica.

Budeš v dohledné době účinkovat v nějakém muzikálu?

Ano, během minulého měsíce jsem byl znovu na turné s muzikálem Jesus Christ Superstar, kde jsem měl roli Jidáše. Budu to hrát znova, až se vrátím z turné s 69 Eyes a Christian Death.

Mockrát děkuji za rozhovor a přeji ti do budoucna mnoho štěstí!

Děkuji moc, taky ti přeji hodně štěstí.

Mandragora Scream je italská gothic rocková kapela, která si zakládá na pronikavé, mystické atmosféře a na textech plných symboliky a temné poetiky. Skupina vznikla v roce 1997 pod vedením éterické divy Morgany Lacroix. Ta nejen že propůjčila svůj tajemný hlas většině písní, ale rovněž se stala autorkou textů. Její rukopis je znatelný napříč všemi alby – v každé minutě, v každém popěvku. Jako umělkyně je Morgan nezaměnitelná, ale je tak výrazná osobnost taky jako člověk? Na tuhle otázku ti můžu směle odpovědět, milý čtenáři, protože štěstí se na mě usmálo, když jsem v listopadu 2009 dostal příležitost udělat s Morganou rozhovor. Bohužel k osobnímu kontaktu s touto výjimečnou ženou nedošlo. Komunikace proběhla prostřednictvím e-mailu a přesto z pouhých řádků lze vyčíst, že temná kráska z moldavského rodu se dívá na svět jinýma očima než ostatní…

 

Ahoj Morgano!

Ještě než začneme, chtěl bych ti poděkovat za tvůj čas.
Moje první otázka je, proč jste měli tak dlouhou přestávku?

Nuže… co můžu říct… faktem je, že se mezitím stalo hodně věcí, hodně se změnilo… Madhouse bylo vydáno koncem roku 2006 a brzy na to v roce 2007 jsme vydali Dragonfly. V tu dobu jsme se účastnili mnoha zajímavých věcí, koncertů atd. Nicméně během první části našeho turné, zatímco jsme byli na Gothica Festival 6.6.6. v Budapešti, po našem vystoupení dostala jsem telefonát a bylo mi řečeno, že můj otec zemřel. Zajisté si umíš představit bolest, kterou jsem v ten okamžik cítila. Myslím si, že na celém světě neexistují slova, kterými bych mohla popsat ta muka. Zrušili jsme turné, takže jsem mohla spěchat domů, abych mohla dát mému otci poslední polibek před zpopelněním. Cítila jsem se velmi zdevastovaně. Po 15 dnech jsem měla velmi malé sebe- vědomí o svých vokálních výkonech.

O měsíc později jsem chtěla zemřít, vůbec jsem nemohla myslet na hudbu. Terry se mezitím držel v kontaktu se zbytkem světa, ale já jsem nechtěla nic slyšet o hudbě nebo kapele. Cítila jsem vinu, protože jsem nebyla s mým otcem, když umíral. Nestrávila jsem s ním jeho poslední okamžiky. Nebyla jsem tam a nepolíbila ho na rozloučenou. Trvalo to asi rok než jsem se dostala zpět do reality a světa hudby. Kolem prosince 2008 jsme začali psát muziku a navrhovat koncept pro Volturnu. Rozhodli jsme se změnit náš zvuk, nicméně jsme nechtěli zajít daleko, zradit to, čím byla Mandragora Scream předtím.

Mohla by jsi mi říct z jakého důvodu odešli Brian, Lena a Jack z Mandragora Scream? A proč jsi s Terrym přibrala do skupiny zrovna Furya a Maxe?

Potřebovali jsme změnu! Lena, Brian a Jack nás opustili, protože měli jinou práci a nemohli by trávit dost času s kapelou. Bylo to těžké rozhodnutí, ale myslím si, že jsme udělali to nejlepší pro každého z nás. Nebylo lehké najít dva muzikanty na takové úrovni jako byli Max a Furyo. Oni taky bez zaváhání přijali náš styl práce, takže jsme je ihned mohli s ostatními přijmout.

Co pro tebe nyní představuje Mandragora Scream? S jakou vizí jsi skupinu zakládala?

Pro Terryho a mě to je „důvod žít“. A proto jsme taky započali tuhle cestu. Bez Mandragory Scream nemůžeme žít. My vždycky vidíme naši kapelu jako rodinu, jako něco velmi silného a pravdivého, jako něco čemu můžeš věřit… a tak to taky je! Pro nás je to jako stavění pevnosti, kámen po kameni, každý kámen vyžaduje velkou snahu, ale také nás dělá pyšnými na to, co jsme dokázali.

Co všechno se v kapele změnilo od vydání prvního alba?

První album bylo založeno na mnohem přírodnějších zvucích, bylo nahráno víc tradičním stylem, podobně jak byla hudba nahrávána v 70. letech. Například bubny byly plně akustické, nebyly užity žádné vzorové techniky nebo smyčky. V dalších albech jsme zněli víc heavy a zašli jsme do větších extrémů. Také jsme použili vzorky, smyčky a experimentovali s novými možnostmi plně vystihu- jícími obsah naší poetiky.

Album Madhouse je opravdu výjimečné dílo. Nasadili jste si laťku vysoko. Myslíš si, že bude Volturna stejně dobré album?

Myslím si, že Volturna je skvělé album, ale jak bych mohla říct, že miluji jedno dítě víc než druhé. Necháme rozhodnutí na tobě. Řekněme, že je to evoluce jazyka, který je osobním jazykem Mandra- gory Scream. Jako je tomu vždy při naší práci. Volturna je na konci cesty, která byla dlouhá, úžasná, ale taky velmi klikatá, plná energie, utrpení a především magie a esoterismu. Všechno na Volturně bylo pečlivě promyšlené taky z hlediska numerologie – dokonce i název. Celá Volturna má velmi hluboký význam, jenže jak bych to jen vysvětlila… Volturna je plně hermetická!!!

Co tě inspiruje při psaní textů a kdy je nejraději píšeš?

Inspirace vychází pouze z toho, co koluje v mých žilách, v mé duši, v mých nejzakázanějších snech… ze světa a z těch hrozných zážitků, které jsem s lidmi zažila a z těch nejúžasnějších prožitků, které vzešly z mého nesmrtelného rodu!!!

Měla jsi u nějaké písně pocit, když jsi jí dokončila, že z ní bude něco extra?

Někdy… ale pro nás to není důležité, my si to obvykle myslíme o celém albu a jeho konceptu. Snaží- me se dělat skvělé písně, každou z nich!

Pokud by jste měli možnost nahrát duet s jakoukoliv skupinou, která by to byla?

Určitě Apocalyptica.

A pokud by se Vám naskytla šance hrát v jakékoliv zemi?

Nejspíš v Los Angeles a Las Vegas.

Plánujete po turné vydat nějakou kompilaci nebo DVD nosič?

Ano, samozřejmě. Máme v plánu natočit tři nová videa a vydat DVD se všemi videoklipy.

Některé skupiny jsou velmi dobré, ale v jejich písních chybí duše, život. Kde myslíš, že se to kouzlo ukrývá?

Myslím si, že každá píseň má duši, ale pro lidi je těžké jí porozumět. Věřím v hudbu a jsem si jista, že každý hudebník používá své srdce, když komponuje píseň. Hudba je široký jazyk, jediné co můžeme najít, je způsob jak se dostat k lidským srdcím. Někdy je to co dělám špatné pro ostatní, ale dobré pro mě… to je hudba…

Ve vašich písních je znatelné tajemno, mystika. Mohla by jsi nám říct, zda se zajímáš o magii z teoretické stránky nebo zda ji taky praktikuješ a pokud ano, tak jaký druh magie?

Dobře! Co můžu říct… můj moldavský původ hraje významnou roli, zejména proto, že generace mých předků byli lidé zabývající se esoterismem, alchymií a mám zkušenost s praktikováním magie. Je to jako dar předávaný z generace na generaci, tak proč bych měla být první upír v rodové linii, který zpřetrhá magickou nit? Praktikování magie je pro mě přirozené a mám radost, že je to něco, čím budu moci pověřit své potomky!!!

Věříš v nesmrtelnost duše?

Ha, ha, ha!!! Samozřejmě, že věřím… nemyslíš si, že je to trochu triviální otázka pro upíra? Řekl ti někdo, že někdy můžeme zemřít. Nicméně, tady je rozdíl mezi lidmi – věř mi, je to čistá pravda – když se vrátíme zpět do života, pamatujeme si vše o předchozím životě. Když někoho potkáme, dobře víme, zda tato osoba byla na naší straně nebo ne. Perfektně si pamatujeme role osoby, které s námi hrála a jaké dobré nebo špatné věci udělala. Vidíme svět jinýma očima… očima temnoty!!!

Nejzajímavější nebo nejemotivnější událost v tvém životě?

Jsou tu dvě události, které velmi silně poznamenaly můj život… zaprvé, bylo to narození mého bratra – dala jsem mu všechnu svou sílu – a zadruhé, když jsem našla mého milovaného Lestata, od kterého jsem byla oddělena v roce 1250 našeho letopočtu. Jeho znovunalezení bylo jako znovuzrození v tom- hle ne-životě.

Jaký je tvůj životní cíl nebo sen?

Kdybych měla jen jeden, byla bych zbabělec, nemyslíš? Jsem velmi ambiciózní osoba v lásce a ve svém spirituálním růstu – a přeji si to samé pro ty, kteří jsou mi drazí – a samozřejmě jsem taky ambiciózní v kariéře… a pak mám ještě jeden sen, ale myslím, že ten není jen můj, sdílím ho s mnoha dalšími na světě. Ale na tom už někdo pracuje v Areálu 51. Ha, ha, ha (více informací o oblasti 51 můžeš si najít zde – pozn. redaktora).

Děkuji ti mockrát za tento rozhovor a přeji do budoucna hodně štěstí.

Díky a posílám nejvřelejší objetí.

Morgana