Category: Osobní zápisky


Můj drahý čtenáři,

tentokrát ani nevím odkud bych měl začít, jelikož se událo tolik věcí! Wooow! To je prostě neskutečné 😀 Zatím se rok 2016 vyvíjí docela dobře. Sice můj osobní život se zastavil na podivném bodu mrazu, avšak to mě momentálně tolik netrápí. Především proto, že se na mě nahrnulo spoustu jiných věcí. A asi nejzásadnější novinkou je, že jsem se stal redaktorem! 🙂 Jo, konečně se mi to podařilo. Nejedná se sice o klasickou novinařinu, ale o aktivní účast na webu Edna.cz. Tenhle web sdružuje všechny známé i méně známé seriály do jedné kompaktní databáze. Můžete zde najít takové hity jako jsou Hra o trůny, Teorie velkého třesku, Arrow nebo i staré legendy včele s Červeným trpaslíkem či Haló, haló!

Ale abych zbytečně neodbíhal. Já jsem dostal na starost seriál Gilmorova děvčata, což mi udělalo velikou radost 🙂 Nejen proto, že jsem je dříve sledoval a baštil všechny jejich hlášky, ale taky z toho důvodu, že se tenhle seriál vrací na obrazovky, aby odvyprávěl svůj skutečný finálový příběh. Sedmá sezóna totiž nebyla příliš povedená a zanechala mnoho svých diváků v nejistotě, jelikož spoustu věcí nebylo dopovězeno, a nebo bylo takovým způsobem, který se zrovna neukázal být dvakrát šťastný. Svoji roli určitě v tomhle sehrála absence dvou hlavních tvůrců Amy Sherman-Palladinové a Daniela Palladina. Ty se ovšem v nové sezóně vrací, aby dokončili, co spolu započali již v roce 2000. Tudíž by se všichni fanoušci měli dočkat nápravy a takového závěru, který je Gilmorek hoden.

A co to znamená pro tebe, milý čtenáři? Především se připrav na to, že se tu budou postupně obje- vovat články (nebo odkazy… ještě nevím 🙂 ) s tématikou Gilmorových děvčat. Bude se jednat o překlady rozhovorů, ale mám taky v plánu různé recenze, seznamy hlášek a mnohé jiné věci. Pokud se však začínáš bát, že to tu bude přeGilmorováno, tak zanech zbytečných obav! Mám rozjeté i jiné projekty. Pracuji právě na sbírce povídek, na které se kromě mojí osoby podíleli i jiní autoři. Se všemi se dobře znám z kurzu pana Reného Nekudy, takže spolupráce s nimi šla celkem hladce. Všichni se pro to nadchli a snažili se mi pomoct při řešeních různých nesnází, což mě velice potěšilo 🙂 Jsem rád, že dokážeme spolu táhnout za jeden provaz. A pevně věřím, že to spolu dotáhneme až do konce.

Se stejnou vírou se dívám i na další projekt. Nejedná se sice o klasickou knížku, ale o to víc mě na tom baví pracovat. Ještě úplně nechci odhalit, co se za tím skrývá, ale pokud to klapne a práce na projektu se rozjede naplno, určitě sem pak napíšu podrobné info. Zatím můžu jen říct, že na tom nepracuji sám, ale jsme na to dva. Oba jsme do toho zapálení, oba jsme šílení a vymýšlíme spolu další bláznivé alternativy, které bychom mohli později využít. Inu, když se sejdou dva nadšenci, jen málo věcí na světě je pak zastaví 🙂

A když už je řeč o nadšení, musím se ti pochlubit, že jsem poslal povídku do jedné soutěže. Jojo, konečně jsem se k tomu odhodlal! 😀 A nejspíš to letos nebude jediná literární soutěž, které se zúčastním. Ještě mě zaujaly dvě nebo tři, tak uvidíme. Nechci však nic předstírat a hrát si na naivku. Do těch soutěží se chystám jít proto, abych se dostal na co nejvyšší příčky. A především, abych změřil své tvůrčí síly s ostatními autory. Taková klání bývají často dravá a nelítostná, jelikož konkurence je obrovská a poslední dobou taky velice, velice kvalitní. Možná by se dala se špetkou nadsázky přirovnat ke gladiátorským zápasům 😀

Ale ať už moje ambice dopadnou jakkoliv, nikdy nepřestanu pokračovat ve své cestě. Ještě čeká na své odvyprávění tolik příběhů, že by byla ostuda se jim vyhýbat nebo je nechat jen tak ladem. Ale než se k nim dostanu, musím ještě dokončit cestu jednoho světlonoše, který dosud hledá svůj domov vně i uvnitř světa snového chlapce.

Tvůj Yontalcar

——————————————————————————————————————————————————

Píseň měsíce: Sam Phillips – How to Dream

Můj drahý čtenáři,

ocitli jsme se v roce 2016 a nutno podotknout, že nám tenhle rok vskutku začal v nadějném duchu. Konečně jsem začal docházet na terapie k mojí nové psycholožce. Nevím ještě kdy přesně, ale měl bych pod jejím dohledem podstoupit hlubinnou regresní terapii. Zatím to bylo jen takové oťukávání. Vytáhla si ze mě všechny potřebné informace, otevřela staré rány a nechala mě chvíli „krvácet.“ Musím uznat, že má tahle terapeutka skutečnou kuráž. Vůbec se nebojí, umí být docela dost dravá a ofen- zivní (samozřejmě v dobrém slova smyslu!). Dokonce i ráda experimentuje, což jsem vážně nečekal, když mě přímo konfrontovala s mojí vlastní Smrtí. To byla vážně síla! Možná by nebylo od cesty, kdybych Osobní zápisky přejmenoval na Bláznovy zápisky  😀

Ale nemusíš se ničeho bát 🙂 Všechno se pomalu, ale jistě obrací k lepšímu. Paní doktorka se se mnou dokonce domluvila, že zkusíme vysadit antidepresiva, jaký to bude mít vliv. Prý věří, že bych dokázal fungovat i bez prášků. A už to vlastně budou pomalu dva týdny, co je neberu a zatím je to bez větších výkyvů, což je super 🙂 Podobně osvěžující zprávy ti můžu přinést i z jiné poličky mého života. Dávám dohromady další literární projekt. Tenhle ale bude podstatně náročnější, než jsem si původně myslel. Rozhodně se toho ale nehodlám zaleknout a zase to vzdát. Ani náhodou! Mám v plánu jej naplno rozjet a dokončit ho. Víc než komukoliv jinému to dlužím hlavně sám sobě.

Chtěl bych se aspoň na chvilku vrátit do dětství a znovu pocítit tu kouzelnou atmosféru, která byla pro tenhle typ příběhů tolik typická. Víc ti zatím nemůžu prozradit, milý čtenáři. Bojím se, aby po tomhle velice atraktivním nápadu neskočila případná konkurence. Můžu tě ovšem předem ujistit, jakožto již bezpočtukrát 😀 , že jestli to vyjde a ta knížka si najde bohaté čtenářské podhoubí, možná se pak pokusím o jednu takovou šílenost 😉 Ale víc si opravdu netroufám prozradit. Nejenom kvůli kon- kurenci, ale taky abych to nešťastně nezakřikl a pak nebylo z toho nic. To bych vážně nerad…

Kromě toho koketuju s myšlenkou, že bych se zúčastnil nějaké literární soutěže. Já vím, že tohle už tady párkrát bylo 😀 A vždycky z toho sešlo. I tohle si velmi dobře pamatuju, avšak přesto mě to láká. Chtěl bych se víc zapojit do literární komunity, stát se součástí něčeho, co někam směřuje a má to svůj smysl. Nerad bych zůstal vlkem samotářem až do skonání. Ta představa je sice romantická a plná snových idejí, ale když se jí potom člověk podívá víc pod kůži, zjistí, že nenese v sobě takové dobro, jaké by se dalo očekávat. A já bych velice nerad zůstal osamělý vně i uvnitř světa snového chlapce. Na to je život příliš vzácný 🙂

Tvůj Yontalcar

——————————————————————————————————————————————————

Píseň měsíce: Nightwish – Endless Forms Most Beautiful (alternative version)

Můj drahý čtenáři,

dvanáct měsíců zmizelo tak rychle, že jsem to ani skoro nepostřehl. Čas vždycky byl pro mě úplně jinou rovinou, než jak ji může vnímat většina lidí. Nechal jsem se unášet den za dnem, aniž bych postřehl, že mi život znovu protéká mezi prsty. Chtěl jsem toho tolik stihnout – tentokrát. Chtěl jsem sám sebe překonat – tentokrát. Chtěl jsem uvést k životu spoustu příběhů… ale nebylo mi přáno. Tedy alespoň ne zcela! Ačkoliv mé ambice zůstaly nenaplněny, bylo by ode mne pošetilé, kdybych neviděl i tu pozitivní stránku věci. Přece jenom jsem dosáhl určitých úspěchů:

5. březen 2015 – byla vydána demo verze skladby Valkýra, na které jsem se podílel jako textař. A musím zcela upřímně říct, že mi bylo opravdovou ctí spolupracovat na této skladbě se Šimonem Greškem a jeho formací My Project. Dodnes si cením jeho vstřícnosti a trpělivosti, kterou se mnou musel kolikrát mít 🙂 A chtěl bych mu touhle cestou veřejně poděkovat, že do mě vložil svoji důvěru a na krátký čas mi dovolil vstoupit do svého hudebního světa. Celý proces tvorby byl skvělý a těžko můžu najít slova, která by vyjádřila moje nadšení z toho, když jsem Valkýru slyšel úplně poprvé. Bylo to pro mne zvláštní a naplňující. Nic podobného jsem do té doby nezažil a ještě jednou skládám Šimonovi tisíceré díky za tuhle jedinečnou příležitost.

2. duben 2015 – dopsal jsem román Světlonoš v temnotách. Na ten den nezapomenu, jelikož pro mě to byl neskutečný průlom. Ještě nikdy předtím se mi nepodařilo něco tak rozsáhlého dokončit. Byl jsem z toho nadšený, ale zároveň jsem podléhal jisté melancholii. Uvědomil jsem si, že je to konec. Už tu nebyla žádná kapitola, která by čekala na dopsání. Nebyl tu nikdo, kdo by teď a tady sdílel moji radost. Kruté poznání, ale nutné… a přesto, že stále nevím, jak tu knížku mám uchopit, jak ji chápat, jak se jí věnovat, nepřestávám věřit v její šťastný konec. Jednou, až to nebude čekat ani sám autor, spatří světlo světa a pak možná předčí všechna ta ztracená očekávání. Byl bych ten nejšťastnější psavec na světě, kdyby tenhle můj inkoustový svět si našel domov i někde jinde než jenom u mě.

9. duben 2015 – zúčastnil jsem se prvního promo focení. Jednalo se o další osudový milník. Tenhle mi ale navíc pomohl setkat se po pěti letech s mojí věrnou kamarádkou Kamilou Orságovou. Ani vlastně nevím, jak bych to setkání měl popsat. Cítil jsem se nervózní, ale zároveň nadějeplný, jako kdyby mi její přítomnost našeptávala, že nic není tak zlé, jak si namlouvám. Jsem opravdu rád, že to byla právě ona, kdo do toho se mnou šel. Po jejím boku jsem se totiž necítil tak převelice nervózní, jak by tomu jinak bylo. V záblescích fotoaparátu jsme vytvářeli úplně jiný svět, jako kdyby naše představy se měly doopravdy uskutečnit. Co scéna, to jiný záběr. Až nakonec z toho vzešla nepatrná série fotografií, které již brzy zveřejním 😉

A upřímně musím podotknout, že bych ve výčtu zázračných událostí s chutí pokračoval ještě dál, ale… řekněme, že jak mi rok 2015 hezky začal, tak postupem času podlehl jisté vnitřní slabosti a ztratil skoro všechny jasné barvy. Tenhle nechtěný pád vyvrcholil během léta, kdy jsem zcela zdrcený natočil tvář blíž ke Smrti. Ochromený tou cizí a přeci vlastní úzkostí poddal jsem se jejímu volání. Ale než moje ruka stihla dokončit ono nezvratné dílo prázdnoty, vtrhl do mého života Osud a doslova na poslední chvíli mě zastavil! Probraný z té noční můry jsem si pak díky tomu uvědomil, jak moc jsem vnitřně silný, když jsem dokázal sám sebe vyrvat z Jejích spárů. A ačkoliv jsem se necítil jako hrdina, rozhodl jsem se s těmihle mými šílenými stavy skoncovat. Boj za svobodu propukl naplno…

Přihlásil jsem se na pravidelné terapie a hned ze začátku jsem dal své psycholožce jasně najevo, že není mým cílem brát tuny prášků. Nechtěl jsem se stát chodícím zombíkem, co bude věčně v útlumu a nebude pomalu vnímat vlastní emoce. Chtěl jsem především, aby mi pomohla zničit to zvrácené a temné království, co jsem za posledních osm let života vybudoval. Bylo mi hned jasné, že to nebude lehké, a že dosti možná budu často zakopávat a kazit to. Byl jsem ale z její strany ujištěn, že mi pomůže rozklíčovat tu destruktivní šifru, jež jsem si vložil do mysli a nechal ji tam v klídku růst. Ať už se jednalo o moji temnou minulost, pocity méněcennosti, absolutní chaos z podob dnešního světa, a nebo jenom o moje samozrozené fóbie, každý ten přelud byl součástí tak velké tíhy, že se i sama terapeutka divila, že jsem to ještě dokázal nést.

Zbytek roku 2015 se tudíž nesl v duchu vnitřních konfrontací a vymítání démonů. Na psaní mi bohužel nezbylo moc času. A jen ten samotný fakt, že jsem nebyl schopen tvorby mě ubíjel ještě víc! Naštěstí se našla jedna světlá chvilka, co mi dovolila se volně nadechnout. S povídkou Noční strážce jsem nabral onu esenci nevinnosti a dětské hravosti, jako kdyby se všechny moje soukromé hrůzy nikdy nestaly. Znovu jsem si připadal jako desetiletý kluk, co píše o běžných věcech s takovým nadšením a elánem, až mě to málem dojalo 🙂 Bylo mi ctí stát se po dvou letech součástí Literárního shrabování. Opět jsem zde viděl staré známé tváře, vyslechl si nové příběhy a především jsem si připadal, jako kdybych se ocitl na dokonale pohostinném a vlídném místě. Kdybych byl jedním z odvážnějších, možná bych jej nazval i druhým domovem 🙂

Jakmile se ovšem listopad přehoupl k prosinci, doufal jsem, že závěr roku zachrání alespoň Vánoce. Jenže to by nebyl rok 2015, kdyby se zase něco nezkomplikovalo 😀 Bohužel jsem celé svátky pro- marodil doma. Mnohem víc mě však zasáhlo, že jsme letos neslavili Vánoce. Stalo se vůbec poprvé, že u nás doma nebyla žádná výzdoba, žádný stromek, žádné jmelí – prostě nic. Pravda, již delší dobu to k tomu směřovalo, ale já jsem si to pořád nechtěl připustit. Nejspíš jsem se snažil odvrátit tu nepříjemnou a holou skutečnost. Unavený všedním životem jsem si občas přál probudit se do jednoho z mých snů a žít si tam v nadpozemsky epickém příběhu 🙂 Dnešní den ale hodlám aspoň trochu oslavit, aby i tenhle „obyčejný“ život stál za to 😉

A můžu tě ujistit, trpělivý čtenáři, že jsem připravený přijmout vše, co se během letošního roku událo, abych mohl vykročit do Nového roku 2016 se vztyčenou hlavou. V mých očích je totiž každý den výjimečný dar, kterým by člověk neměl pohrdat či jej nechat napospas marnivosti. Proto pozvedni své srdce, snílku, a otevři se štěstěně. Dlaně vzhůru ke hvězdám, nechť pocítí dotek neznámého svitu. Nehledej rozbřesk kolem sebe, ale pouze v sobě. Neotálej na hranici mezi dvěma bytostmi. Miluj, přej a buď svůj! Tak prosté je umění žití, když jsi ochotný ctít sám sebe. Naber odvahu, víckrát slůvkem možná se neproklínej. Jen vlij do svých tužeb život a věz, že vně i uvnitř světa snového chlapce můžou se zrodit nové naděje a harmonie…

Tvůj Yontalcar

——————————————————————————————————————————————————

Píseň měsíce: My Dying Bride – Bring Me Victory