Category: Texty


Valkýra

V dál upírám
létavic žár.
Snů valkýra.
Nebe rozeklínám.

Nám další den
byl odpuštěn.
Splín vykoupen
žízní ztepilých krás.

Krás němých skutků sbíral,
potulných tónů pán.
Na řasách blankytná víra.
Kam zmizela cudnost,
vrátila se vášeň snad.

Snad ukrytá do spánků bázeň i touha.
Něco mě k tobě stále poutá.

V dál upírám
létavic žár.
Snů valkýra.
Nebe rozeklínám.

Nám další den
byl odpuštěn.
Splín vykoupen
žízní ztepilých těl.

Těl nahých dechů sbíral,
odvěkých tónů pán.
Na řasách blankytná víra.
Kam zmizela cudnost,
vrátila se vášeň snad.

Snad ukrytá do spánků bázeň i touha.
Něco mě k tobě stále poutá.

V ohnivém kruhu

Hadí sykot se ovíjí
kolem tvých lýtek
Být blízko pokušení,
přijmout divoké prosby
Nech ten sykot bdít,
ať pozvolna stoupá
Vzteklá slina zředí
vášeň nepokojného ducha
Jediná výčitka zbaví tě
nepotřebné poslušnosti

Ráda žízníš
Ráda krmíš
Ráda naříkáš
Svatozář jsi zaprodala
Ozvěny požáru tě pohltily
Nevíš, co je skutečné a co ne
Jen cítíš potřebu vzdychat
v ohnivém kruhu

Nevyjádřený polohlas
pobízí tě ke skoku
Bílá laň se schovává
na dosah lačných tesáků
Amulety přijímání
kanou do područí plnosti
Chvějící se perfektní dar
Zapomeň na všechny přísahy
a vychutnej si sladký jed
Kopie noci ještě nekončí

Ráda žízníš
Ráda krmíš
Ráda naříkáš
Svatozář jsi zaprodala
Ozvěny požáru tě pohltily
Nevíš, co je skutečné a co ne
Jen cítíš potřebu vzdychat
v ohnivém kruhu

Nepotřebuji odpovědi ani otázky
Vzpomínky pozbývají smysl
Další zpověď bez Boha
Jeden krok a spousta chyb
Poslepovaná napodobenina pravdy,
jen chabá sbírka střepů
Není zapotřebí je hltat,
když to vím, vše umírá samo
Uvnitř se bortí poslední chabé základy
Vina obchází nevinně kolem
a mně se chce křičet!

Omšelá sklíčka padají
Dlaně volně vadnou
Vlasy hořknou a hoří
pod vrstvou ledového popela
Jak rád bych roztrhal noci minulé
Ne pro nápravu, ale spoutání
Pohlcený kletbou myšlenek
zůstávám uvězněný ve vlastní hlavě
Nic se nemá zrodit, nic nemá povstat
(křídla andělů požírá Otec smrti)
Vše zůstává a ničí čistou mysl
(v hrdle zamrzlo volání rozumu)
Nitky osudu se zpřetrhávají, dotýkají,
splývají do propastí Pandemonia

Nesnažím se naříkat ani smát
Obrysy cizích tváří po čase nudí
Tvoje soucitné pózy též
Počátkem studu budiž ty, lásko
Nevzývaná, opomíjená, ponižovaná,
krása dvojčete je pro ostatní cennější
Pokřtěna ubohým jménem,
když svět udeřil, jak sytá víčka
Osvobození čeká na straně iluzí
Posledním nepřítelem zůstala realita
a mně se chce křičet!

Omšelá sklíčka padají
Dlaně volně vadnou
Vlasy hořknou a hoří
pod vrstvou ledového popela
Jak rád bych roztrhal noci minulé
Ne pro nápravu, ale spoutání
Pohlcený kletbou smyšlenek
zůstávám uvězněný ve vlastní hlavě
Nic se nemá zrodit, nic nemá povstat
(křídla andělů požírá Otec smrti)
Vše zůstává a ničí čistou mysl
(v hrdle zamrzlo volání rozumu)
Nitky osudu se zpřetrhávají, dotýkají,
splývají do propastí Pandemonia

Tvé tiché a nepřímé výčitky
proudí v žilách mé černoty
Nic horšího není – nemůže být,
když vidím, jak se vytrácí náš propletenec
Ztrácím tě pod tíhou vlastní posedlosti
Ztrácím tě s každým dalším svítáním
Vybarvil bych nebe do krve, kdybys chtěla
Zatratil bych třpyt luny, kdybys řekla
Nač ale plýtvat silou přísah
Ztratil jsem tě se světlem zítřka
Do uší zní příchod sobeckého konce
a mně se chce křičet!

Omšelá sklíčka padají
Dlaně volně vadnou
Vlasy hořknou a hoří
pod vrstvou ledového popela
Jak rád bych roztrhal noci minulé
Ne pro nápravu, ale spoutání
Pohlcený kletbou domněnek
zůstávám uvězněný ve vlastní hlavě
Nic se nemá zrodit, nic nemá povstat
(křídla andělů požírá Otec smrti)
Vše zůstává a ničí čistou mysl
(v hrdle zamrzlo volání rozumu)
Nitky osudu se zpřetrhávají, dotýkají,
splývají do propastí Pandemonia…

…do nekonečného příběhu neznámých plodů