Hledal jsem to kouzlo,
špetky prachu z hvězd,
kam nemíří ani ohon cest
a přeci pódium spadlo.
Nečekaně a vlídně,
snad slyšelo úsměv jisker.
Tam dojít ve spánku jsem mohl.

Pod závojem proudu světel
tma našla skříňku zázraků.
Stmelená banda rarachů,
úkroky dětství a ustlaná postel.
Podnícený anděl sevřel šepot,
kéž by rty uzavřely svět v pěsti.
Nezbývá než přísahat na zítřejší den.

Brzy najdu ztracený goblém rodu,
dříve či ještě dřív snaha spatří zář.
Vložená pera v druhé kapitole Lhář
a stařec bez vrásek obejme vodu.
Podej mi obrázky, pocity a vjemy,
zachycené, zmrazené v čase nadějí.
Nechť ožijí tvé drobné hříčky z rukávů.

Zůstaň o sekundu mystiky déle,
daruj věnování pro dar objevení.
Trylek páru očí rozjaří zjevení,
jak zeď s hloubkou tančí směle.
Oba známe nedopsanou melodii,
nic nebrání ani nenutí ke spěchu.
Jsme tu my a nikdo jiný, nikdo neznámý.

Dlaň a odhalené kvítí zrnek,
ve světle přistála lehkost představ.
Fantazie a my, my a fantazie, zastav!
Uhání mě závrať, prosby krásek.
Podbízivé světy netknutých vad.
Zaslíbený ráj na okraji laguny.
Čím by byl bez zrady doteků?

« »