Postrádám tě ve svých očích
Radost přešla na bouřící se stranu
Zametli jsme za sebou tolik stop
Ani jedna nezbyla
Komu potřebujeme něco dokazovat,
když nás slzy odříznou od zbytku světa?
Kamkoliv vejdeme, kamkoliv směřujeme
Nikde nenajdeme domov se střechou hvězd

Postrádám tě ve svých očích
Nadešel čas ukvapeného loučení
Pozvedli jsme ruce příliš vysoko
Tam do dálek
Čeho se bojíme víc než bolesti,
když ztráta doprovází nemocnou víru?
Ať bdíme pod objetím či sníme pod ním
Nikdy nenajdeme náhradu niterného ohně

Postrádám tě ve svých očích
Blížím se k rozcestí naší volby
Zůstat tak ve světle ranní dřímoty
Spatřil bych vše
Pro koho tu přežíváme ze dne na den,
když smysl se vzpírá nutkavému snažení?
Cokoliv chápeme, cokoliv přijímáme
Nic nám nedopřeje klidu, dokud život je živý

Postrádám tě ve svých očích
Svoboda sestoupila na ulici měst
Dar výjimečné chvíle si mě našel
Po sešitém tichu
Nač dlíme v síťované dlani prachu,
když věže nedotknuté naděje stojí na vrcholu?
Ať toužíme pod doteky či hořekujeme pod nimi
Nikdo nedokáže usnout pod altánem cizí gradace

« »