Promlouvá ke mně,
snaží se podmanit,
vymanit z objetí
decentní úzkosti
Není schopna závisti
Osamoceně krouží
nad polem dávných strašáků
Nahlíží a předčítá
naše svobodné listy
Tam jsme zanechali vše potřebné
pro nepotřebné jistoty
A přesto vina není a nikdy nebyla
Prý…
A přesto bolest nepřichází
Prý…

Společně jsme slyšeli něhu zpívat
Zavdali si málo příčin, více vína
Neohlíželi se, nepřeli
Úsměvy probouzeli, věštili z tmy
Nesobecky jako pokaždé
Utvrzeni v pravdě živoucí
Přísahali jsme, přísahali
ke cti, k ideálům, za sny, z vděku
A přesto zapomněli

Vplouvá do mne,
odhodlaná jednat,
vyjednat mír i svár
na pomezí smyslů
Nevzdává se náznaků
Soucitně bdí, čeká
na nejkratší záblesk okamžiků
Naslouchá a sdílí
naše neměnná jména
V nich se objevil nesmysl slov
pro hrdinský smysl
A přesto odvaha není a nikdy nebyla
Prý…
A přesto pochopení nepřichází
Prý…
A přesto jsme každý sám
Prý…

Společně jsme slyšeli něhu zpívat
Zavdali si málo příčin, více vína
Neohlíželi se, nepřeli
Jen v bezedné báni usnuli…

« »