Odplouváš a není kam
Mluvíš a nevíš proč
Prozraď mi odkdy slzy kvetou na nebi?
Pro koho byla zamlčena líbivá lež?
Třpyt se snáší do tvých vlasů
Hlasy strojí večerní šaty
Snášíš se po schodech
Všichni mlčí, všichni ti závidí
Jsem hrdý po právu a v právu

Tvá přízeň a já
Tvá naděje a já
Větší cti nemůžu dosáhnout
Po tvém boku, ve tvém pohledu
ztrácím se a nalézám jen tebe

Čas se vzdal vlády nad světem
Zlo a dobro pohltila výjimečnost
Vidím, jak mocná jsi čarodějka
Rozpouštíš prameny pochyb
Odháníš ode mne poskvrny mládí
V dekadenci doteků lámeš mou víru
Sveden a podroben klečím před tebou
Jen pozdvihni žezlo nebeské opěry
Schoď falešné berle a dóm pukne v půli
Pak budeme svoji navěky

Není důvod procházet křižovatky cest
Bezcílně svázaní němým úsměvem
Ponoření do studny živé křehkosti
Zřím jen třepot plachých křídel
Na rtech se rodí otázka osudu
Zabraň mi v tom nebo odpověz mlčením
Hlavně nepodléhej nečinnosti strážců
Ty zbraně nepatří nám, nepatří nikomu,
kdo neumí vzhlédnout k nebeským dolům
Uvnitř jsou truhlice doteků v bezpečí

Vědění netkví v myšlenkách
Chceš-li to vidět, rozříznu své srdce
Chceš-li to zažít, ponoř se do mě

Tvá minulost a já
Tvá nevinnost a já
Jizev tě nezbaví ani vodopád hvězd
Obavy se střídají a množí pod polštářem
Přesto můžu do tebe vnést melancholii povzdechů

Osvobozen a nalezen v závojích šťastného sametu
Nechávám rty odplouvat do přístavu záchvěvů
Po tvém boku, ve tvém pohledu
usínám a probouzím se jen v tobě

« »