Latest Entries »

Můj drahý čtenáři,

uběhlo spoustu času a já jsem, co si budeme nalhávat, moc aktivní nebyl. Jasně, mohl bych se všelijak vymlouvat, ale to by nebylo vůči tobě ani trochu fér. Můj život se za poslední tři až čtyři měsíce změnil natolik, až mě to trochu děsí.  Vlastně ani netuším, odkud bych měl začít. Pátrám obezřetně v paměti a možná už vím, odkud se všechny ty změny a propady vzaly. Začalo to v práci, když jsem začal mít zdravotní problémy, které nechtěly navzdory mému snažení ustat. Pak jsem strávil celý měsíc na neschopence a doufal, že se to zlepší… ale moc se to nezlepšilo. Do práce jsem se sice vrátil, ale zakrátko by mi bylo jasné, že už nebudu moct vykonávat tu samou práci jako dřív. Po dlouhých a marných nadějích jsem sebral zbytek odvahy a prostě to ukončil.

Jo, když se to řekne takhle, zní to jednoduše, ale jednoduché to opravdu nebylo. Můj odchod ze staré práce totiž hnedka 2x nebo 3x zkomplikovaly moje psychické propady. Důvěrně jsem koketoval s Thanatosem a chybělo fakt málo, abych zcela podlehl jeho kouzlu. Cítil jsem v sobě strašný zmatek a zmar. Nemohl jsem se z toho sám dostat a možná, že jsem v jednu nepatrnou chvíli ani nechtěl. Život jsem tehdy vnímal jako příliš velký dar, který je nad moje síly. Pod jeho vahou jsem se lámal na tisíce kousků a chtěl jsem prostě odejít – navždy. Ale ani jednou jsem nebyl schopen dílo vlastního zničení dokončit… těžko říct, co za tím stálo, avšak jsem vděčný za to, že jsem to nedotáhl do konce. Vždyť to bych se pak nikdy nedozvěděl, co pro mě zítřek chystá. A kdo jsem já, abych tvrdil, že s dalšími dny nic dobrého nepřijde.

Ne, tahle hra na smutného Boha mě už nudí. Nechci se povyšovat nad nikoho, ale abych to dokázal, musím se nejdřív přestat ponižovat sám před sebou. A to možná bude ten nejtěžší úkol, protože pochyby jsou tak trošku moji osobní otrokáři. Mám je tak hluboko zažrané pod kůží, že bude nesmírně těžké se jich zbavit. Každopádně se o to vynasnažím, jelikož vnitřní svoboda je to jediné, co mi v posledních dnech chybí. A abych jí mohl získat, musím se oprostit od všeho temného a pronikavě depresivního, takže… je mi líto, ale musím ukončit můj nový projekt. Měl být sice velkolepý a působivě atmosférický, leč obávám se, že by psaní v těchto dekadentních vodách jenom prohloubilo moje deprese. Proto jsem se rozhodl, že obnovím jeden můj starší projekt, který jsem hned po první kapitole poslal k ledu 🙂 A nyní se zpětně domnívám, že to byla asi chyba. Ten příběh má v sobě víc, než jsem byl schopen vidět před rokem. Obnovím jej. Určitě.

Snad mi bude nápomocný na cestě ke světlu. Snad se mi stane rádcem i pomocníkem. Byla by to fajnová změna, kdyby mi příběh pomáhal namísto toho, aby se v mých ranách ještě kochal a posiloval moji bolest. Pravda, jsem zpátky na anti-depresivech (beru teď dokonce silnější než jsem měl před- tím), ale i tak potřebuju vstřebávat pozitivní impulsy a vjemy. Obávám se, že kdyby tomu tak nebylo, že by se moje mysl celá rozsypala na hromadu drobných kousků. A to přece nemůžu dopustit. Kdo by tě potom otravoval těmihle citovými výlevy 😀

Ne, teď vážně. Omlouvám se za svoje lajdáctví, že jsem tak dlouho nedal o sobě vědět. Sám jsem netušil, co bych měl dělat, kam bych se měl ubírat. Moje vlastní Já bylo celkově tak nějak rozloženo a vnímalo svět pokřiveně. Ale naštěstí se vše pomaličku obrací jiným směrem. Opět si začínám uvědo- movat sám sebe a hlavně svět kolem mne. Neříkám, že to bude snadná přeměna, ale i když několikrát zakopnu nebo omylem sejdu z cesty, vrátím se zpět a půjdu znovu tím správným směrem… ne, nemůžu to vzdát. Takový luxus si víckrát nemůžu dovolit. A aby má slova měla vůbec nějakou váhu, budu sem pravidelně přispívat. Ani tolik nezáleží na tom, zda půjde o článek, recenzi, báseň nebo cokoliv jiného. Pro mě je nyní směrodatné jen to, že budu pokračovat dál, budu se dál posouvat.

A když už je řeč o pokrocích, musím se ti přiznat, milý čtenáři, že si pohrávám s jednou myšlenkou. Víš, chtěl bych s tebou navázat poněkud osobnější vztah, tak mě napadla ještě jiná forma „komu- nikace“ než jenom skrze Osobní zápisky. Napadlo mě, jestli by nestály za zkoušku např. Osobní vlogy? Co si o tom myslíš ty? Přišla by ti tahle forma sdělení lepší? Upřímně řečeno, pro mě by to byla jedna velká výzva, protože já, jakožto veliký introvert a samotář, těžce zvládám komunikaci s lidmi. I když tady by spíš šlo o formu sdělení, promluvu než-li o samotnou interakci či klasický rozhovor… no, uvidí se, jak se to ještě vyvine. Ale ať to dopadne jakkoliv, věz, že tu stále jsem a budu i nadále pokračovat ve své cestě.

Tvůj Yontalcar

Můj drahý čtenáři,

tentokrát ani nevím odkud bych měl začít, jelikož se událo tolik věcí! Wooow! To je prostě neskutečné 😀 Zatím se rok 2016 vyvíjí docela dobře. Sice můj osobní život se zastavil na podivném bodu mrazu, avšak to mě momentálně tolik netrápí. Především proto, že se na mě nahrnulo spoustu jiných věcí. A asi nejzásadnější novinkou je, že jsem se stal redaktorem! 🙂 Jo, konečně se mi to podařilo. Nejedná se sice o klasickou novinařinu, ale o aktivní účast na webu Edna.cz. Tenhle web sdružuje všechny známé i méně známé seriály do jedné kompaktní databáze. Můžete zde najít takové hity jako jsou Hra o trůny, Teorie velkého třesku, Arrow nebo i staré legendy včele s Červeným trpaslíkem či Haló, haló!

Ale abych zbytečně neodbíhal. Já jsem dostal na starost seriál Gilmorova děvčata, což mi udělalo velikou radost 🙂 Nejen proto, že jsem je dříve sledoval a baštil všechny jejich hlášky, ale taky z toho důvodu, že se tenhle seriál vrací na obrazovky, aby odvyprávěl svůj skutečný finálový příběh. Sedmá sezóna totiž nebyla příliš povedená a zanechala mnoho svých diváků v nejistotě, jelikož spoustu věcí nebylo dopovězeno, a nebo bylo takovým způsobem, který se zrovna neukázal být dvakrát šťastný. Svoji roli určitě v tomhle sehrála absence dvou hlavních tvůrců Amy Sherman-Palladinové a Daniela Palladina. Ty se ovšem v nové sezóně vrací, aby dokončili, co spolu započali již v roce 2000. Tudíž by se všichni fanoušci měli dočkat nápravy a takového závěru, který je Gilmorek hoden.

A co to znamená pro tebe, milý čtenáři? Především se připrav na to, že se tu budou postupně obje- vovat články (nebo odkazy… ještě nevím 🙂 ) s tématikou Gilmorových děvčat. Bude se jednat o překlady rozhovorů, ale mám taky v plánu různé recenze, seznamy hlášek a mnohé jiné věci. Pokud se však začínáš bát, že to tu bude přeGilmorováno, tak zanech zbytečných obav! Mám rozjeté i jiné projekty. Pracuji právě na sbírce povídek, na které se kromě mojí osoby podíleli i jiní autoři. Se všemi se dobře znám z kurzu pana Reného Nekudy, takže spolupráce s nimi šla celkem hladce. Všichni se pro to nadchli a snažili se mi pomoct při řešeních různých nesnází, což mě velice potěšilo 🙂 Jsem rád, že dokážeme spolu táhnout za jeden provaz. A pevně věřím, že to spolu dotáhneme až do konce.

Se stejnou vírou se dívám i na další projekt. Nejedná se sice o klasickou knížku, ale o to víc mě na tom baví pracovat. Ještě úplně nechci odhalit, co se za tím skrývá, ale pokud to klapne a práce na projektu se rozjede naplno, určitě sem pak napíšu podrobné info. Zatím můžu jen říct, že na tom nepracuji sám, ale jsme na to dva. Oba jsme do toho zapálení, oba jsme šílení a vymýšlíme spolu další bláznivé alternativy, které bychom mohli později využít. Inu, když se sejdou dva nadšenci, jen málo věcí na světě je pak zastaví 🙂

A když už je řeč o nadšení, musím se ti pochlubit, že jsem poslal povídku do jedné soutěže. Jojo, konečně jsem se k tomu odhodlal! 😀 A nejspíš to letos nebude jediná literární soutěž, které se zúčastním. Ještě mě zaujaly dvě nebo tři, tak uvidíme. Nechci však nic předstírat a hrát si na naivku. Do těch soutěží se chystám jít proto, abych se dostal na co nejvyšší příčky. A především, abych změřil své tvůrčí síly s ostatními autory. Taková klání bývají často dravá a nelítostná, jelikož konkurence je obrovská a poslední dobou taky velice, velice kvalitní. Možná by se dala se špetkou nadsázky přirovnat ke gladiátorským zápasům 😀

Ale ať už moje ambice dopadnou jakkoliv, nikdy nepřestanu pokračovat ve své cestě. Ještě čeká na své odvyprávění tolik příběhů, že by byla ostuda se jim vyhýbat nebo je nechat jen tak ladem. Ale než se k nim dostanu, musím ještě dokončit cestu jednoho světlonoše, který dosud hledá svůj domov vně i uvnitř světa snového chlapce.

Tvůj Yontalcar

——————————————————————————————————————————————————

Píseň měsíce: Sam Phillips – How to Dream

Můj drahý čtenáři,

ocitli jsme se v roce 2016 a nutno podotknout, že nám tenhle rok vskutku začal v nadějném duchu. Konečně jsem začal docházet na terapie k mojí nové psycholožce. Nevím ještě kdy přesně, ale měl bych pod jejím dohledem podstoupit hlubinnou regresní terapii. Zatím to bylo jen takové oťukávání. Vytáhla si ze mě všechny potřebné informace, otevřela staré rány a nechala mě chvíli „krvácet.“ Musím uznat, že má tahle terapeutka skutečnou kuráž. Vůbec se nebojí, umí být docela dost dravá a ofen- zivní (samozřejmě v dobrém slova smyslu!). Dokonce i ráda experimentuje, což jsem vážně nečekal, když mě přímo konfrontovala s mojí vlastní Smrtí. To byla vážně síla! Možná by nebylo od cesty, kdybych Osobní zápisky přejmenoval na Bláznovy zápisky  😀

Ale nemusíš se ničeho bát 🙂 Všechno se pomalu, ale jistě obrací k lepšímu. Paní doktorka se se mnou dokonce domluvila, že zkusíme vysadit antidepresiva, jaký to bude mít vliv. Prý věří, že bych dokázal fungovat i bez prášků. A už to vlastně budou pomalu dva týdny, co je neberu a zatím je to bez větších výkyvů, což je super 🙂 Podobně osvěžující zprávy ti můžu přinést i z jiné poličky mého života. Dávám dohromady další literární projekt. Tenhle ale bude podstatně náročnější, než jsem si původně myslel. Rozhodně se toho ale nehodlám zaleknout a zase to vzdát. Ani náhodou! Mám v plánu jej naplno rozjet a dokončit ho. Víc než komukoliv jinému to dlužím hlavně sám sobě.

Chtěl bych se aspoň na chvilku vrátit do dětství a znovu pocítit tu kouzelnou atmosféru, která byla pro tenhle typ příběhů tolik typická. Víc ti zatím nemůžu prozradit, milý čtenáři. Bojím se, aby po tomhle velice atraktivním nápadu neskočila případná konkurence. Můžu tě ovšem předem ujistit, jakožto již bezpočtukrát 😀 , že jestli to vyjde a ta knížka si najde bohaté čtenářské podhoubí, možná se pak pokusím o jednu takovou šílenost 😉 Ale víc si opravdu netroufám prozradit. Nejenom kvůli kon- kurenci, ale taky abych to nešťastně nezakřikl a pak nebylo z toho nic. To bych vážně nerad…

Kromě toho koketuju s myšlenkou, že bych se zúčastnil nějaké literární soutěže. Já vím, že tohle už tady párkrát bylo 😀 A vždycky z toho sešlo. I tohle si velmi dobře pamatuju, avšak přesto mě to láká. Chtěl bych se víc zapojit do literární komunity, stát se součástí něčeho, co někam směřuje a má to svůj smysl. Nerad bych zůstal vlkem samotářem až do skonání. Ta představa je sice romantická a plná snových idejí, ale když se jí potom člověk podívá víc pod kůži, zjistí, že nenese v sobě takové dobro, jaké by se dalo očekávat. A já bych velice nerad zůstal osamělý vně i uvnitř světa snového chlapce. Na to je život příliš vzácný 🙂

Tvůj Yontalcar

——————————————————————————————————————————————————

Píseň měsíce: Nightwish – Endless Forms Most Beautiful (alternative version)