Paní Miloslava Baxová pracuje v Horšovském Týně od roku 1984 jako vedoucí knihovny. Každoročně připravuje různorodé projekty pro děti a mládež, ale především jí přísluší velký díl zásluh za akci, jež je známá pod názvem Literární shrabování. A právě ku příležitosti jejího vyvrcholení se uskutečnila 22. listopadu 2011 slavnostní vernisáž. Proto jsem se tehdy za paní Baxovou vydal, aby nám přiblížila vznik, průběh a další podrobnosti ohledně této oblíbené akce.
Literární-shrabování_01_Baxová

S dalším podzimem, jenž dává o sobě vědět, opět přichází Literární shrabování a tentokrát již 15. ročník. Jaké z toho máte pocity? Jsou letos větší očekávání?

Já už jsem si myslela, že v říjnu 2010 vše skončí. Když ale proběhla vernisáž 14. ročníku, všichni zúčastnění chtěli pokra- čovat. Tak tedy pokračujeme. Ale je s tím spoustu práce a při- znávám, že letos mám strach, zda vše stihnu včas. Zatím byla jiná práce a tak ani nevím, kolik lidí se přihlásilo a kolik je prací. Během čtrnácti dnů ale musím vše dohnat.

Když se ohlédnete zpět na samý počátek, v čem se první ročníky liší od těch posledních? Bylo těžké uvést Literární shrabování v realitu? Jak vůbec vznikla ta myšlenka?

S návrhem uspořádat takovouto akci přišly děti. Vše vymyslely děti, které pracovaly v dramatickém oboru na Základní umělecké škole tady v Horšovském Týně. Zkoušely psát nějaké básničky, krátké povídky a bylo jim líto, aby to jen tak někam zapadlo. Přišly tedy za mnou, zda by nešlo uspořádat nějakou nesoutěžní literární akci. Nechtěli jsme, aby to bylo soutěžní, aby se vybíral někdo nejlepší. Děti vymyslely i název Literární shrabování. Nakonec jsme se domluvili, že to nebude jen pro děti, ale že to bude pro všechny od 6 do 106 let.

Nabyla jste někdy dojmu, že se z této akce stává tradice?

Tradice, ano. Vždycky, když nějaký ročník končil, myslela jsem, že bude poslední. Při vernisáži ale účastníci nedovolili skončit, pořád chtěli pokračovat. Když jsem viděla tu jejich chuť do další práce, tak jsem nedokázala je zklamat.

Autorů, kteří přispívají do almanachu, je spousta. Dá se ale přesto říct, že Vám někteří utkvěli v paměti nebo něčím oslovili?

Tak třeba… Lucie Popovičová. To byla jedna z těch prvních – jedna z dětí, které vše vymyslely. Přispěla do všech čtrnácti almanachů. Letos ale zklamala. Už je dospělá, pracuje a už není na psaní čas. Letos to bude první almanach, kde nebude její příspěvek. Stálou přispěvatelkou je paní Marie Špačková, profesorka ze zdejší střední školy. Do několika almanachů již také přispívá nevidomá autorka Ilona Bozděchová. Její autorské čtení je pro všechny posluchače velkým zážitkem. Na vernisáž přijíždí z Prahy a vždy se moc těší. Nikam jinam nechce jezdit, ale do Horšovského Týna na Literární shrabování se těší.

Zájem je určitě veliký. Hlásí se mladí i pokročilejší autoři. V čem myslíte, že tkví jádro úspěchu? Máte tu nějakou raritu?

Nějakou raritu?… raritou je určitě nevidomá autorka.

Objevily se kromě pozitivních ohlasů i nějaké negativní?

Ne, neslyšela jsem, že by někdo měl výtky. Jenom máme smůlu, že poslední léta nedostáváme příspěvek od Ministerstva kultury a že musíme vše dělat ve své režii. Zatím jsme to vždy zvládli. Letošní ročník bude možná poslední, protože příští rok odcházím do důchodu. Doufejme, že se najde někdo, kdo bude ochoten pokračovat. Veškerá organizace je dost náročná.

Je podpora této akce ze strany města dostačující? Nebo byste uvítali větší finanční výpomoc?

Město pořádání této akce registruje. Když nedostaneme peníze od Ministerstva kultury, tak si musíme vystačit s penězi na provoz knihovny. Zástupce města se vždy přijde na vernisáž podívat.

Uvažovala jste někdy nad tím, že by se Literární shrabování prezentovalo mimo Plzeňský kraj? Nebo dokonce někde v zahraničí? Vidíte zde takový potenciál?

Přispěvatelé do Literárního shrabování mimo Plzeňský kraj? To už tady bylo. Měli jsme tu už autora z Brna, z Liberce, z Prahy, z Českých Budějovic, ale ze zahraničí ne.

Čím Vás tato akce nejvíce naplňuje?

Čím mne naplňuje… mám radost z toho, že ještě někdo má chuť něco hezkého napsat a že je ochoten se o to, co vytvořil, s někým podělit. Že jsou autoři ochotní své práce přednést na veřejnosti. Lidová škola umění nám vždycky připraví krásný kulturní program, takže proběhne pestré a krásné odpo- ledne. Sál Městského kulturního zařízení je vždy plný. Akce tak plní svůj účel. Děláme i doprovodnou výstavu. Prezentujeme všechny literární práce a doplňkem je vždy nějaká výtvarná výstava. Snoubí se spolu hudba, krásné slovo a výtvarné umění. Sejdou se lidé naladění na stejnou strunu a to je fajn.

« »