Prozatím se mi podařilo svou tvorbu uveřejnit jen prostřednictvím akce Literární shrabování. V roce 2009 byly zde uvedeny čtyři mé básně – Ledová královna, Štěstěna tvá, Nekonečný okamžik konce a Nemo. V roce 2010 se jednalo o ly- rickou povídku Pád a vzkříšení, za což jsem velmi vděčný. Tímto bych také rád poděkoval paní Baxové, knihovnici z Horšovského Týna, která tuto akci vždy organizovala a vycházela všem autorům ráda vstříc. A další slova díků náleží mé bývalé češtinářce, paní Růženě Fialové. Bez ní bych nebyl tam, kde jsem. Velice mi pomohla. Snad se její i má snaha brzy zúročí.

Roku 2011 se s největší pravděpodobností uskutečnil poslední ročník Literární- ho shrabování. Tentokrát jsem se akce nezúčastnil jako autor, nýbrž jako nezá- vislý dopisovatel novin Nové Domažlicko. Na mém prvním oficiálním interview se podílela právě paní Baxová. S jejím laskavým svolením jsem jí položil řadu dotazů ohledně almanachu. Nahlédli jsme společně do minulosti, kdy první ročník stál před svým zrodem, ale rovněž jsme neopomenuli věci budoucí včetně dojmů a pocitů, jimiž byla autorka tohoto dlouholetého projektu naplněna. Celý rozhovor vyšel v listopadovém čísle výše zmíněných novin a je zde uložený.

Rok 2012 ukázal, že nic není tak horké, jak se může zdát. Paní Baxová nakonec do důchodu neodešla a nadále zůstala v knihovně. Nic tudíž nebránilo tomu, aby Literární shrabování mohlo pokračovat. Šestnáctého ročníku jsem se opět zú- častnil jako autor. Přidal jsem svojí špetkou do almanachu a dokonce překonal sám sebe. Poprvé jsem veřejně recitoval, přičemž se tak stalo právě na slavnostní vernisáži. K recitaci jsem si vybral báseň Laterna Magica. Druhým dílkem, které se stalo součástí almanachu, bylo jemné, melancholické Němé souznění.

S rokem 2013 přišlo nové období a s ním i nové možnosti. Ani neumím popsat, jak moc jsem vděčný za to, že mě osud zavedl k Janě Vránové. Našel jsem v ní spřízněnou duši a zahořel brzy touhou po společné tvorbě. První literární pokusy byly až třeskutě zábavné, jelikož naše styly psaní jsou hodně odlišné až skoro kontrastní. Nakonec se nám ale víceméně podařilo sladit se a na čtvrtý pokus jsme dali dohromady povídku Ona. Krátký milostný příběh, jenž je plný jiskřivé i mlžné atmosféry, dostal se až do Literárního shrabování. Ani jeden z nás ovšem neměl dost odvahy předčítat před publikem, jenž bylo naladěné na docela jinou vlnu. Snad se ještě někdy najde jiná příležitost. Přinejmenším v to doufám.