Tag Archive: bolest


Romance stínů

Část 1. – Pomíjivost noci

Půlnoční přání sestoupilo,
dosáhlo na mysl poutníka,
oblažilo ho lehkostí větru
Amnézie je nejkrásnějším darem,
dává svobodu, nový život,
bere identitu, minulost

Nezapomněl jsem na prosbu odcházejícího snílka
Ponechej vše stejné pro tuto noc
Úplněk se dosud nevyhoupl na vrchol oblohy,
neoslnil zvrásněnou tvář třpytem naděje

Stále čekám na odezvu Matky noci
Paprsky úsvitu odhání ponurost zaslíbeného světa
Vhání do víček slanost sžíravého dávení
Mé nářky polyká ta stvůra ve mně,
klubko posvátných hádků

Část 2. – Útěk do prázdnoty

Dost bylo slz
Příliš mnoho prasklin
Kdo zhojí mé rány?
Kdo zažene domýšlivý úsvit?
Chtěl bych být prázdný
City mě ovládají jako loutku

Zpřetrhej ty provázky, lásko
Doprovoď mě do ďáblovy postele
Ani tvá věrnost mi není svatá
Z rokliny se valí říčka hříšného vína
To jsem nechal znesvětit tvou svatyni
Ozvěna zkaženosti rve ti sluch

Předpotopní panika
Měl bych si vychutnávat tenhle okamžik
Škodolibé radosti se mi nedostává
Nicota dobyla duši polomrtvého mrzáka
Paměť ožívá pod dotekem příslibu
Bojím se návratu k lidskosti,
bojím se zklamání…

Část 3. – Návrat domů

Promrhal jsem vše,
zbyla mi jen potupná porážka
Fanatická pýcha dovedla mě na okraj smrti
Odpusť mi, jestli jsi toho schopna
Vdechni do mě dětskou naivitu
Přál bych si být znovu tvým jediným

Kroky po ztemnělých stezkách
vedou mě zpět před starý prah
Přál bych si být vaším hodným synem
Utřete mi slzy třesoucí se dlaní
Romance stínů oblékla mne,
nedovolila mi ale okusit hřejivého objetí

Svitek mé duše

Pročítáš stránky mé duše
Autorovy zpovědi jsou ti blízké i cizí
Poznáváš ve mně sama sebe
Plamínek svíčky zhasíná
Polož si ruku na srdce
Romantika prolívá víc krve než lásky

Tři černé růže,
darované nesprávné osobě
Podívej se na náhrobní kámen
Vyrytý epitaf je mým vyznáním

Nechci si stěžovat
Deník jsem psal pro tebe, ne pro sebe
Jako závěť psaná novorozenětem
Nesmyslná jako naše nepřítomnost
Polož si ruku na srdce
Romantika prolívá víc krve než lásky
Tak proč stále doufám?

Tři černé růže,
darované nesprávné osobě
Podívej se na náhrobní kámen
Vyrytý epitaf je mým vyznáním

Pokouším se zmizet
Tam, kde není tvá uhrančivost
Nedokážu zapomenout
City jsou darem neznámým
Polož si ruku na srdce
Romantika prolívá víc krve než lásky

Tři černé růže,
darované nesprávné osobě
Podívej se na náhrobní kámen
Vyrytý epitaf je mým vyznáním…

…vyznáním mrtvého snílka

Melancholie

Bezprostřední blízkost
Odrazy vzpomínek na dně jezera
Snazší býti mrtvým než živým
Odveď mě daleko odsud
Dnes v noci mě navštíví
Musím být připraven

Za závojem noci skrývá se přede mnou
Pod přikrývkou snahy schoulená jako děcko
Vysnil jsem si jí, osvobodil jsem se
Odevzdaně pykám za fantazii
Bolest od vás není jako od ní
Ona ví, kde leží má mrtvola

U sklenky vína
potřísním ubrus krví nejbližších
Snazší je brát než dávat
Pozdě na vnitřní očistu
Špína na duši zasychá,
jako inkoust na pergamenu

Za závojem noci skrývá se přede mnou
Pod přikrývkou snahy schoulená jako děcko
Vysnil jsem si jí, osvobodil jsem se
Odevzdaně pykám za fantazii
Bolest od vás není jako od ní
Ona ví, kde leží má mrtvola

Vítr mě ovíjí,
dává mi prostor k textům zapomnění
Snazší přehlížet než naslouchat
Do doznívajícího šepotu zralého moře
vnesu zbývající rýmy nepochopené mysli
Nezbytná maličkost k soumraku léta