Tag Archive: chtíč


V ohnivém kruhu

Hadí sykot se ovíjí
kolem tvých lýtek
Být blízko pokušení,
přijmout divoké prosby
Nech ten sykot bdít,
ať pozvolna stoupá
Vzteklá slina zředí
vášeň nepokojného ducha
Jediná výčitka zbaví tě
nepotřebné poslušnosti

Ráda žízníš
Ráda krmíš
Ráda naříkáš
Svatozář jsi zaprodala
Ozvěny požáru tě pohltily
Nevíš, co je skutečné a co ne
Jen cítíš potřebu vzdychat
v ohnivém kruhu

Nevyjádřený polohlas
pobízí tě ke skoku
Bílá laň se schovává
na dosah lačných tesáků
Amulety přijímání
kanou do područí plnosti
Chvějící se perfektní dar
Zapomeň na všechny přísahy
a vychutnej si sladký jed
Kopie noci ještě nekončí

Ráda žízníš
Ráda krmíš
Ráda naříkáš
Svatozář jsi zaprodala
Ozvěny požáru tě pohltily
Nevíš, co je skutečné a co ne
Jen cítíš potřebu vzdychat
v ohnivém kruhu

Napříč věkem, napříč vírou
probouzím se do stejného rána
Stvořen Bohem, sváděn Ďáblem
V těchto myšlenkách usedá na mě
nepokořen, nestvořen v křečích čistoty
Rozdíly, obavy i následky jsou pomíjivé
Před procitnutím chápu touhu skrytého ohně
Kéž by slova posvěcená byla mi útočištěm
Kéž by sebeobětování zachránilo zbytky Boží tváře
Kéž by se jablko neskutálelo k nohám Adamovým

Smiluj se nade mnou,
oči vidí ve tmě svody zatracení
Líbám své vlastní rty
Netuším, jak zaplašit pahorky sil
Světlo dopadá na kající se hlavu
Prach odpuštění mě trýzní
Jsem jím zasypán pod trnem růžence

Vidím Tvou prozřetelnost
Dopadá na holá, ztuhlá žebra
skrz mříže své vykřičené potupy
Víckrát se mi nedostane pokoje
ne pro mé zoufalství, ale pro jejich hlad
Odkrýt tu roušku, jako se ponořit do kalichu
Stejná bolest mě pokořila šepotem mstivých andělů
Kéž by chuť jablka zůstávala jen ve snech
Kéž by tělo neskrylo tělo za horou extáze
Kéž by se světlo navrátilo do vytoužených žil

Smiluj se nade mnou,
oči vidí ve tmě svody zatracení
Líbám své vlastní rty
Netuším, jak zaplašit pahorky sil
Světlo dopadá na kající se hlavu
Prach odpuštění mě trýzní
Jsem jím zasypán pod trnem růžence

Kéž by bylo v lidské moci zkrotit slinu Satanovu
Kéž by byl dar života vězněn v mé krvi
Kéž by byla tato chvíle pouhým výplodem šílenství

Smiluj se nade mnou,
oči vidí ve tmě svody zatracení
Líbám své vlastní rty
Netuším, jak zaplašit sílu skal
Světlo dopadá na odseknutou hlavu
Prach odpuštění mi nenáleží
Jsem jím zasypán pod drnem zavržení

Nechtíc přijít o šanci
vplul jsem do přepychu,
vyzval divé k tanci,
v náznaku oddechu.
Pak zřel sál chtivý.

Vejít – jak snadný krok,
satén žen rozpustilých
ležíc na mramoru soch,
ach, křivky roztoužených
překračuji v soli.

Stíhá mě rozkoš za druhou zas,
trhají zábrany pohledem,
unikám před nimi snáze včas,
toužím zřít vdovu všech královen.
Vytrvale utíkám.

Dekorace neklidného lůna
brání mi v přání pestrém.
Svádí mě dívky, sliby, luna,
trhají svědomí v čistém.
Skládám se do komnat.

Naivní předpoklad bezpečí
drásán je na cáry pouhé.
Cíl schoulený za péči
vyplněné chvíle dlouhé.
Otáčím se k ní.

V plné kráse těla,
kroky ladně splývají.
Tyčí se pyšně silueta,
vnady se jí vzdouvají
před mou pokorou.

Není pochyb ani lží,
to ona jest tužbou mojí.
Ve spárech doteků leží,
honosí se v hadím kroji.
Dýchá tak blízko.

Pohledem mě upaluje,
daruje mi šancí víc.
Chtíče lehce diriguje,
s ní mohu hříšně bdíc
celé jitřní noci.

Mé tělo v jednom ohni je,
však dlaně samý chlad.
Nevím zda člověk ona je,
do područí jsem spad.
Dovolil jí krást.

Nenápadně, chytře v plesu,
ovíjel mě vánku vějíř.
Odolal jsem lsti poklesu,
srdce jí hodil na talíř,
doufajíc v přízeň.

Sladkost svojí vyzvedala,
nezavdala důvodu lkát.
Natrhla a ochutnala,
už nebylo o co stát.
Vpustil jsem ji.

Vnitřek mysli mé
probudil smutek vdovy.
Poznala jizvy sté,
zhnusil jsem se, co by.
Nezeptala se jedinkrát.

Rozevlátá nahota a žár
obrodil zárodek nepatrný.
Chvění, zlost a hněv vzplál
pod představami pravdy,
zpola neznámými.

Roztrženo bylo pouto vášně,
nehty zabořeny do lící.
Krev rozervala nás zvláštně,
potřísnila strop po klecích.
Vědomí konce zachutnalo.

Zprzněná pýcha mládí,
to zůstalo v její hlavě.
Zoufalé výkřiky svádí
ke skutku úzké hlavně,
tak za ním odejde.

Nač dále tady pobývat,
zhroutila se, nemá sil.
Odcházím jinam dobývat
tužby, ne chmurný tryl.
Bezútěšný povzdechů čas.