Tag Archive: důvěra


Jak dlouho hledím do prázdného snu?
Kdy spatřím vytoužený záchvěv procitnutí?
Kdo mě zbaví tíhy skleněného světa?
Kolébka se zdá být chatrná
Údy se pnou pod strunou smutku
Mračna a cáry černých křídel
Modlitba visí v nebesích
Bůh zapomíná
Já doufám
Ty ne
Já věřím
Bůh krutě mlčí
Básně jednoho snílka
Duše v inkoustu a slepé krvi
Fantomové předou šepot mrtvých mlh
Nedopusť tragédii v náručí
Kde objevím naději na záchranu?
Komu předám vzkaz v láhvi bez kouzel a džina?
Jak hodně zčerná obzor v okruží pekel?

Odevzdal bych své oči a ty to víš
Vzal bych na sebe rány Boží a ty to víš
Ulehl bych do spánků ruměnce a ty to víš
Pro tebe a naplnění snů
V dětinskosti, v naději bez skrytých hesel
Uprostřed moře rostou dešťové stromy
Jsem padlý hlupák, co věří v ráj

V mysli zakořeněná minulost pohasíná
Chyť ji dříve než vyhasne docela
Budoucí dny nevěstí lehké časy
Tikot dnů sílí s posledními zlaťáky
Špína a beznaděj kroků
Samota uzavírá kruh na ulicích tmy
Jen pokleknout a žadonit v bídě
Sám v osvícení spoutaný iluzemi
Zastírám neviděné do doteků sebeobjetí

V otevřené dlani hledám roušku zítřka
Vábení propasti uzamyká rozum
A přeci ještě žiji
Ty to víš
Nedokážu mlčet
Snílek ve mně je věrným světlem
Dech laská fantazii a věří, že tě miluji

Promlouvá ke mně,
snaží se podmanit,
vymanit z objetí
decentní úzkosti
Není schopna závisti
Osamoceně krouží
nad polem dávných strašáků
Nahlíží a předčítá
naše svobodné listy
Tam jsme zanechali vše potřebné
pro nepotřebné jistoty
A přesto vina není a nikdy nebyla
Prý…
A přesto bolest nepřichází
Prý…

Společně jsme slyšeli něhu zpívat
Zavdali si málo příčin, více vína
Neohlíželi se, nepřeli
Úsměvy probouzeli, věštili z tmy
Nesobecky jako pokaždé
Utvrzeni v pravdě živoucí
Přísahali jsme, přísahali
ke cti, k ideálům, za sny, z vděku
A přesto zapomněli

Vplouvá do mne,
odhodlaná jednat,
vyjednat mír i svár
na pomezí smyslů
Nevzdává se náznaků
Soucitně bdí, čeká
na nejkratší záblesk okamžiků
Naslouchá a sdílí
naše neměnná jména
V nich se objevil nesmysl slov
pro hrdinský smysl
A přesto odvaha není a nikdy nebyla
Prý…
A přesto pochopení nepřichází
Prý…
A přesto jsme každý sám
Prý…

Společně jsme slyšeli něhu zpívat
Zavdali si málo příčin, více vína
Neohlíželi se, nepřeli
Jen v bezedné báni usnuli…

Potácivá póza,
snaha nabýt zpět ztracené
Polštáře se trhají
za doprovodu spících harf
Štíty se boří do bahna
Korouhve rezaví
Davy bděle spřádají
nevyslovené kletby
Pohlazení ve tvé mysli
nikdy nevzlétlo k branám jako nyní

Osamocený muž věrně jdoucí výše
Klenoty země líbá na půdě závisti
Symbol víry pověsí kolem poháru
Dominanta závěrečného okamžiku
přivede jej do domova očistce

Dary neprávem přijaté,
zaťatými pěstmi odmítá
Mnišská pokora
byla nalezena pod obvazy
Slzy jej skromně strojí
Vábné smíry oblékají
Do kukli prozřetelné šance
vnáší harmonii tesařovu
Poklekl směle na prahu
a neohlížel se k potomstvu stínů

Osamocený muž věrně jdoucí výše
Klenoty země líbá na půdě závisti
Symbol víry pověsí kolem poháru
Dominanta závěrečného okamžiku
přivede jej do domova očistce