Přiznávám se, že ještě nikdy jsem se tolik netěšil na žádný film jako na Imaginaerum od Nightwish. Netrpělivě jsem ho vyhlížel, sledoval každou novinku, co se objevila na internetu, nedočkavost ve mně doslova přetékala. Měl jsem vůči tomuto snímku velká očekávání a zároveň i velké obavy, aby z toho nevzešel rádoby umělecký paskvil. Věnoval jsem tomuto filmu tolik pozornosti, že jsem věděl o něm absolutně všechno. A právě tyhle znalosti jsem v dubnu 2013 efektivně zúročil, když jsem o sním- ku Imaginaerum napsal článek pro filmový server FDb.cz. Příspěvek nazvaný Cesta do hlubin snílkovy duše během dvou týdnů dosáhl statusu kolem 13 000 přečtení, což byl a dosud je pro mě veliký úspěch. Nejen proto bych se s tebou chtěl o něj podělit, ale zároveň tě taky trošku navnadit k jeho zhlédnutí. Pevně totiž věřím, že tohle výjimečné dítko pánů Holopainena & Stobeho si tvoji pozornost zaslouží 😉

——————————————————————————————————————————————————

Představte si, jak do ševelícího ticha se pozvolna rozezní jednoduchá, ale o to více magická melodie, která jakoby vzešla z neviditelné hrací skříňky. Přesně takhle začíná soundtrack Imaginaerum skupiny Nightwish a měl by takto odstartovat i samotný film, jenž je nadějným příslibem nevšedního zážitku nejen v žánru fantasy.

,,Ačkoliv Imaginaerum pochází z mezinárodní produkce a jeho posel- ství je univerzální, příběh je velmi finský a napsaný od srdce. Zdán- livě se vše točí kolem konfliktu mezi starým mužem a jeho dcerou, ale taky se zde řeší podstatně větší motivy. Když zestárneme, jaká věc nás může z tohoto stavu vyvést? Co nebo kdo zosobňuje ten útěk? Na jaké věci, případně zapomenuté v každodenním životě, si vzpomeneme v období ztrát a proher?“ takto hovoří o finsko-kanad- ském snímku režisér Stobe Harju s větším odstupem od okamžiku, kdy padla poslední klapka. Abychom se ale dostali ke zdroji unikát- ního příběhu, musíme se z roku 2013 vrátit zpět v čase.

Prvotní myšlenka vznikla v létě roku 2007, kdy klávesista a kapelník symphonic metalové skupiny Nightwish Tuomas Holopainen měl v úmyslu přidat ke každé z třinácti nových písní vizuální podobu formou videoklipu. Svůj tehdejší záměr sdělil Stobe Harjumu, který se sku- pinou přišel do kontaktu díky režii k videoklipu The Islander a byl to právě on, kdo Tuomasovi navrhl, aby jeho vize byly přeneseny do jednoho celistvého příběhu. Tímto zá- sadním krokem vznikl námět pro celovečerní snímek o stárnoucím skladateli Tomovi, který trpí těžkou demencí a postupem času ztrácí spojení s realitou. Nedokáže si vybavit nic ze své minulosti. Všechny jeho vzpomínky zmizí v zamlžené mysli. Jediné co mu zůstane, je představivost desetiletého chlapce ve vlastním imaginárním světě. S tím se ale nehodlá smířit jeho dcera Gem, jež je rozhodnuta obnovit pouto, které kdysi sdílela s otcem v reálném životě. Avšak aby se její úmysl zdařil, bude muset odhalit Tomovo nejtemnější tajemství.

Po započetí dlouhých příprav se nejednou stalo, že byl projekt (tehdy ještě nazvaný Imaginarium) v ohrožení kvůli nedostatku finančních prostředků. Holopainen vážně uvažoval, že by prodal svůj dům a vzal si půjčky, jen aby bylo možné film natočit. Ovšem žádný krizový scénář se nenaplnil. Vše zachránily filmová studia a finské ministerstvo kultury, kteří přispěly významnou finanční injekcí. Celkový rozpočet byl stanoven na čtyři miliony eur. Tahle částka se nesměla překročit ani o jediný cent, a proto byla z filmu vyškrtnuta Tuomasova vize k písni Ghost River, jež se pravděpodobně jevila jako nejnákladnější ze všech, přičemž píseň samotná ve filmu zůstala. Nasvědčuje tomu obsah soundtracku, kterého se ujal Petri Alanko.

Tento hudební skladatel stál před nelehkým úkolem, poněvadž musel upravit většinu písní z alba Imagi- naerum do podoby odpovídající filmovému rázu, přičemž bezpodmínečně měl být zachován typický duch Nightwish skladeb. Před touto výzvou ovšem neucouvl a úkolu se zhostil věru zodpovědně. Spolu s režisérem navštívil Nightwish na jejich koncertě a sledoval nejen skupinu, ale především reakce fanoušků, podle nichž pak získal vodítko k tomu, na jaké skladby by se měl zaměřit a jaké zachovat v původní podobě (viz. jazz- ovka Slow, Love, Slow a děsivá, epicky i divadelně laděná píseň Scaretale). Byť se přílišná pozornost k hudební vložce může jevit trochu přehnaná, pravda je opakem. Imaginaerum představuje zcela nový způsob vyprávění, kdy se příběh rozvíjí prostřednictvím hudby, avšak sám režisér jedním dechem dodává: ,,Imagi- naerum není nutně hudební film, ačkoliv je silně založený na nejnovějším albu od Nightwish. Každá píseň se ve filmu objeví a to dokonce ve stejném pořadí jako na hudebních nosičích. Kromě jiného mnoho lidí překvapí krátká délka konečného produktu.“

Což v porovnání s dvouhodinovými blockbustery je pravda, poněvadž stopáž snímku má příjemných 86 minut a z toho necelých 54 minut patří jen soundtracku, který by měl být hlavním pohonem celého vizuálního pří- běhu, jak už jsme si ostatně řekli. Nesmíme však zapomenout na písně, kterým se podařilo Alankově hudební dílně obloukem vyhnout. Ty si určitě taky uzmou svůj díl. Bez tak se nám tu nabízí staré rčení, že méně je někdy více. Zda se to potvrdí v tomto případě, je zatím pro většinu z nás zahaleno tajemstvím. Film měl do- sud premiéru, pomineme-li rodné Finsko, pouze v Německu a Rakousku. Jestli se imaginace ve finském stylu předvede taky v českých luzích a hájích je otázka velice ošemetná a odpověď se nabízí spíše záporná už jen proto, že snímek byl vytvářen s uměleckým a nikoliv komerčním záměrem.

,,Je těžké dělat ilustraci Nightwish hudby, pokud nemáte v kapse několik desítek milionů. Z toho důvodu nej- spíš bude někdo považovat výsledek za zázrak,“ míní režisér Harju a nám nezbývá než se nechat překvapit, zda opravdu půjde o takový malý zázrak nebo jen o plané naděje. Každopádně jednou věcí si můžeme být naprosto jistí. Snímek Imaginaerum byl natočen z čiré touhy, s cílem naplnit jeden smělý sen. Hodně tomu napovídají (ne)pravidelné články od Stobeho, který v nich při psaní pokaždé zanechal spoustu emocionálních “kaněk“. Dalšími pozitivy, které budou mít pro některé diváky větší váhu, jsou nominace Quinna Lorda na cenu Young Artist Award 2013 a dosavadní reakce návštěvníků kin, jež jsou ve velké většině pozitivní. To sa- mé se ovšem nedá říct o filmových kriticích, kteří si s fantasy projektem Imaginaerum vůbec neberou ser- vítky.

Ačkoliv jsou tedy dojmy všeobecně rozporuplné, jisté je, že film vzbuzuje silné emoce. Značně tomu přispívá výrazná inspirace Neilem Gaimanem (Hvězdný prach, Kouř a zrcadla – povídka Sníh, zrcadlo, jablka), Timem Burtonem (Ukradené Vánoce Tima Burtona) a Salvadorem Dalím, jež značí, že přinejmenším o působivou a temnou atmosféru nouze nebude. Já osobně si přeji, aby se oba hlavní tvůrci v tom nezamotali a zachovali si svůj vypravěčský um. Ten totiž nakonec rozhodne o kvalitách jejich společného díla.