Tag Archive: lhostejnost


Pokusil ses dostat dost blízko
Úpění úplňků vyhořelo
Nerad vcházíš na nejistou půdu
Často se stává opak
Zalknutí může svést neexistující pohled
Myšlenka je dobrá, pokud umírám
Myšlenka se vkrádá, pokud jsi toho schopen
Touhy se nespojí v jednu,
pokud-pokud… pokud uchováš zakázaný trik

Přestaň se hájit, přestaň se kát
Zkřížené ostří pokaždé vyústí ve vůdčí slabost
Jako by si to předtím neviděl, neslyšel, neprožil

Seber si svoje laciné rány
Skoky z koutů uzamčených
Berle pohlazení zláme ti natržený vaz
Rád se na to podívám
Čistý kov přispěje k ospalé sešlosti
Myšlenka je skvostná, pokud jsem mrtvý
Myšlenka se opíjí, dokud jsi bdělý
Touhy se nespojí v jednu,
pokud-pokud… dokud střídáš vyděšené dlaně

Přestaň se hájit, přestaň se kát
Zkřížené ostří pokaždé vyústí ve vůdčí slabost
Pokrok smyslného rouhání osvítí dědice slávy
Jako by si to předtím neviděl, neslyšel, neprožil

Myšlenka je perfektní, pokud se nevrátím
Myšlenka se zatvrzuje, pokud jsi toho schopen
Myšlenka se drolí, dokud oči tíhnou k dokonání

Přestaň se hájit, přestaň se kát
Zkřížené ostří pokaždé vyústí ve vůdčí slabost
Pokrok smyslného rouhání osvítí dědice slávy

Šero tě pohltí, ať chceš nebo se bojíš
Jako by si to předtím neviděl, neslyšel, neprožil

Záchytný bod
je rozesetý mezi střepy
z obou zasvěcených stran
Nemůžeš čekat nic jiného než to, co bylo dáno
Zhýčkané pomyšlení má přednost před kajícným

Všechna slova jsou umlčena
Všechny city jsou promlčeny
Není zbytí – teď,
když nebe poválečně hyne

Smyšlený vrchol
je popsaný po stezích
z dvoran vytříbeného svazku
Nepostrádej to, po čem tolik toužíš jen pro předtuchu
Cizí sliby zůstávají nicotné navzdory vábivé melodii

Všechna slova jsou umlčena
Všechny city jsou promlčeny
Není zbytí – teď,
když nebe poválečně hyne
Tváře ucelené šiframi
vytrácí se na pomezí mýtin

Osočovaný trik
neodletěl na vážkách
z málo uznávaných popěvků
Nešetři nikoho, kdo prodlévá šance v líbivém odrazu
V postojích vymyšlené zrady upřednostníš pomalé zářezy

Všechna slova jsou umlčena
Všechny city jsou promlčeny
Není zbytí – teď,
když nebe poválečně hyne
Tváře ucelené šiframi
vytrácí se na pomezí mýtin
Nevšímej si oživlých plání
Nenajdeš tam studnici věčného života…

…ať budeš chtít sebevíc,
ať budeš lkát sebemíň…

V království ledu

Spoután vlastními představami
(cizího vetřelce)
Následujíc pásy červánků
(cizí záminky)
Krmen hořce vadnoucí mlhou
(cizího vetřelce)
Usínajíc s vědomím lhostejnosti
(cizí záminky)
Znovu schozen z ochozu slunce
Znovu stažen mezi nenarozené
Vykrvácet u pobavení chladné masky
Vyřvat všechnu bolest z plic
na schodech svatyně vzájemných intrik

Motýl milující temnotu
našel azyl v království ledu
Neviděl pravdu pro třpyt kůže
Usadil se na špičce otrávené jehly

Sama utíká, sama se bojí
Oheň vzplanul příliš rychle
Plál tak silně a vroucně
Vyděsit ji nebylo těžké
s odkazem nevinnosti

…těžkopádné tahy
se nekříží s Králem srdcí
Nikdy nepochopí hloubku
roztoužených náznaků

Motýl milující temnotu
našel azyl v království ledu
Neviděl pravdu pro třpyt kůže
Usadil se na špičce otrávené jehly

Spoután vlastním mlčením
(cizího vetřelce)
Následujíc dozvuky střepů
(cizí záminky)
Krmen dýmem spálené víry
(cizího vetřelce)
Usínajíc na polštáři zmatků
(cizí záminky)
Znovu schozen z ochozu slunce
Znovu stažen mezi nenarozené
Vyhnat snovou maškarádu bludných bláznů
Vykopat zašlý kabát podlé mysli
Odvrátit se od pohledu bez ideálů