Tag Archive: návrat


Promlouvá ke mně,
snaží se podmanit,
vymanit z objetí
decentní úzkosti
Není schopna závisti
Osamoceně krouží
nad polem dávných strašáků
Nahlíží a předčítá
naše svobodné listy
Tam jsme zanechali vše potřebné
pro nepotřebné jistoty
A přesto vina není a nikdy nebyla
Prý…
A přesto bolest nepřichází
Prý…

Společně jsme slyšeli něhu zpívat
Zavdali si málo příčin, více vína
Neohlíželi se, nepřeli
Úsměvy probouzeli, věštili z tmy
Nesobecky jako pokaždé
Utvrzeni v pravdě živoucí
Přísahali jsme, přísahali
ke cti, k ideálům, za sny, z vděku
A přesto zapomněli

Vplouvá do mne,
odhodlaná jednat,
vyjednat mír i svár
na pomezí smyslů
Nevzdává se náznaků
Soucitně bdí, čeká
na nejkratší záblesk okamžiků
Naslouchá a sdílí
naše neměnná jména
V nich se objevil nesmysl slov
pro hrdinský smysl
A přesto odvaha není a nikdy nebyla
Prý…
A přesto pochopení nepřichází
Prý…
A přesto jsme každý sám
Prý…

Společně jsme slyšeli něhu zpívat
Zavdali si málo příčin, více vína
Neohlíželi se, nepřeli
Jen v bezedné báni usnuli…

Nepřál jsem si to
Vysnil jsem si to
Přečetla si každou myšlenku
se slaboduchou námahou
Podezření zmizelo
a zůstal ruměnec impulsu
Lastury se tříští hlava nehlava
Bordel bílé zdvořilosti
přebývá v hostitelovi
Odložit rituál dnešní šance
by byla pošetilá demise
Utni to ticho, obnov to,
co na tobě tak moc nenávidím

Povolej všechny temné síly
v hodině násilného zrození
Přikryj mě pozlacenou krví
Uschovej do změti strun
Vynes mě k vírům pohřbu
Tam pochopím svou hádanku

Pohled k výšinám
Přebytečný komfort
Mé důlky zejí prázdnotou
díky pýše vzdáleného rodu
Iluminace slábne
Půda prosákla ichorem
Upevňuje mé přesvědčení
o právu vyděděnce
Kolem se rychle šíří
tenze šokované části
Ta nepřestává bědovat
Utni to ticho, obnov to,
co na tobě tak moc nenávidím

Povolej všechny temné síly
v hodině násilného zrození
Přikryj mě pozlacenou krví
Uschovej do změti strun
Vynes mě k vírům pohřbu
Tam pochopím svou hádanku

Nadzvedni tu tíhu
pro zničující dopad
Mor mě zasáhl
Není úniku
Ukonči to…

Romance stínů

Část 1. – Pomíjivost noci

Půlnoční přání sestoupilo,
dosáhlo na mysl poutníka,
oblažilo ho lehkostí větru
Amnézie je nejkrásnějším darem,
dává svobodu, nový život,
bere identitu, minulost

Nezapomněl jsem na prosbu odcházejícího snílka
Ponechej vše stejné pro tuto noc
Úplněk se dosud nevyhoupl na vrchol oblohy,
neoslnil zvrásněnou tvář třpytem naděje

Stále čekám na odezvu Matky noci
Paprsky úsvitu odhání ponurost zaslíbeného světa
Vhání do víček slanost sžíravého dávení
Mé nářky polyká ta stvůra ve mně,
klubko posvátných hádků

Část 2. – Útěk do prázdnoty

Dost bylo slz
Příliš mnoho prasklin
Kdo zhojí mé rány?
Kdo zažene domýšlivý úsvit?
Chtěl bych být prázdný
City mě ovládají jako loutku

Zpřetrhej ty provázky, lásko
Doprovoď mě do ďáblovy postele
Ani tvá věrnost mi není svatá
Z rokliny se valí říčka hříšného vína
To jsem nechal znesvětit tvou svatyni
Ozvěna zkaženosti rve ti sluch

Předpotopní panika
Měl bych si vychutnávat tenhle okamžik
Škodolibé radosti se mi nedostává
Nicota dobyla duši polomrtvého mrzáka
Paměť ožívá pod dotekem příslibu
Bojím se návratu k lidskosti,
bojím se zklamání…

Část 3. – Návrat domů

Promrhal jsem vše,
zbyla mi jen potupná porážka
Fanatická pýcha dovedla mě na okraj smrti
Odpusť mi, jestli jsi toho schopna
Vdechni do mě dětskou naivitu
Přál bych si být znovu tvým jediným

Kroky po ztemnělých stezkách
vedou mě zpět před starý prah
Přál bych si být vaším hodným synem
Utřete mi slzy třesoucí se dlaní
Romance stínů oblékla mne,
nedovolila mi ale okusit hřejivého objetí