V šumění stromů, slyším svůj pláč,
vnímám hudbu, co je zač.
Nevím, nebdím, jdu cestou svou,
po temných stezkách za tebou.

Má minulosti, prosím odpusť,
já hlupák bídný, neměl dost.
Nikdo nemá právo se přít,
když svoje sny nechá hnít.

Opět kráčím po těch známých cestách,
vracím se tam, kde jsem žíval.
Nedoufám, nekráčím dále v tmách,
sním o něžných hádkách s Val.