Tag Archive: nesmrtelnost


Objevil si nepoznaný smysl,
v dálkách nepříznivé strany
není důvod stáčet mysl,
okradené pocity ti byly dány.

Ač se zdá to býti fádní,
neobstojíš před pravdodavy,
libují si v mrzkém sání,
po peřejích plují hlavy.

Nesetnuté, nezabité,
žijí na vlnách podsvětí,
nezahořklé, nepokřtěné
a přec pln víry svítí.

Lákavější vidina dosud není,
ve strádání mizí pověry,
život po životě leccos slíbí,
vyklidí marné poměry.

Proto nahlížíš po směru toku,
záře bělostného klidu vábí,
v přáních jednoho loku
sám sobě se nabízíš.

Jen krátké vydechnutí,
naplnění vzdušné barvy,
utoneš-li, on tě vzbudí,
podsune z vůle krotké dary.

Neváhej tedy déle,
propást šanci snadné jest,
voda posbírala sémě,
jež odhalí každou lest.

Pod prvními – úplně prvními
doteky zářného neznáma,
splývají duše – duše mezi svými,
naplňuje se loutná fontána.

Mezidobí povoluje nádech,
proud tělo unáší k zimě,
není více času na oddech,
vzestup vod klesá líně.

Po příštím prozření
odhalíš skrytá zákoutí,
nové směry prozradí,
jak okolní panika se loučí.

Strom života

Poslední muž odešel,
nezanechal slov jediných,
pohroužen do vlastní tmy,
posedlý strachem v nadějích.

Posvátná hrůza dělí
skryté vzkazy minulosti,
kde pouto v rouše bílém,
vyzdvihá osudové ctnosti.

Strom života na blízku jest,
vidina smrti nezastaví, neodradí,
vyzdvihneš nad hlavu sílu,
dar druhé šance nezatratí, neomladí.

,,Zůstaň se mnou“,
slova tišší než zátiší lóže,
vstřícné otisky nestálých chvil
to se nezopakuje nikdy, Bože.

Smrt je nemoc krutá,
v očích zoufalého soka,
marně se střídá srdce a chlad,
propuká v změť zvysoka

Xibalba jedině tam ožívá,
přenáší duše jak svitu jas,
zvučným pohledem útěchu zveš,
ty, co jej spatříš v proudu krás.

První sníh tohoto léta,
tebe sprostil tíhy selhání,
netušíš, přesto dýcháš,
zbytečné lži jen haní.

Dokonči to,
poslední kapitola choulí se nahá,
jediné přání za života,
usměrní ztrátu v hledání blaha.

Smrt je cesta k bázni,
v míru se Eden ukrývá,
jako mýtus opředený tichem,
v tobě se zeleň zarývá.

Úleky splývají uvnitř,
Nesmrtelnost co tu pryští,
okusil si mléko Evy,
nezdolný krok to příští.

,,Společně budeme žít navždy“,
není to vítaný sebeklam
sčítám životy, pojídám víru, nás
tobě znovu podléhám

Mauzoleum

Ztrouchnivělé jako tma věků
Uctívané víc než nebeský domovník
Nápověda vytesaná nad vchodem
je pro mě modlitba, pro tebe plivanec do tváře
Přes prah se dostaneš do staleté pozůstalosti
Ven tě vynesou bez odkazu vědomí
Tak to chodívá v útočišti bezduchých
Zvykej si na zastaralou nevidomost
Snazší to nebude

Oni jsou slavnější než já
a vy jste slavnější než oni
Pochyby jdou stranou
Větve stromu vyvrací kořeny
Čekání na Godota se nekoná
Jablko v ústech není shnilé

Procházka v oblivionovém sadu
Oči divoce těkající ve stínech
Opěra fádních řad vzrůstá
Figuríny mocnářů oprýskané plísní
Nechutenství se převrátilo v údiv
Rozum tě osvítil nenadálým darem
Divadlo servanosti oslovilo místní
Nelekej se zachovalosti pomsty
Nebyla jim udělena milost

Oni jsou slavnější než já
a vy jste slavnější než oni
Pochyby jdou stranou
Větve stromu vyvrací kořeny
Čekání na Godota se nekoná
Jablko v ústech není shnilé

Poskytnutá pomoc při seznamování,
to jest zbytečnost kejklíře času
Vědomosti z první zednářské ruky
pozbývají všech svých půvabů
Zde prosadíš vůli, hruď svírajícího spáru
Upomínat při proslovu se nesluší
Díra ve tvém mozku selže
Popožene tě to vstříc k poznání relikvií
Neblahá a drásavá snaha

Oni jsou slavnější než já
a vy jste slavnější než oni
Pochyby jdou stranou
Větve stromu vyvrací kořeny
Čekání na Godota se nekoná
Jablko v ústech není shnilé a nikdy nebylo