Tag Archive: odevzdanost


Shromažďuješ, ani nevíš proč
Vyrážíš sám sobě dech
Zarážíš kůl skrz přikrývku výčitek
Nad hlavou poletujou hvězdy stromů
Pozvedni dlaně k nekončícímu plátnu
Rozežeň stránky ke stranám
Pozměň vyslovené
Všechny sny nejsou fantazie a vzduch,
pokud věříš v opak, v soulad pramenů

Pohnul prsty, jen co spatřil chůzi slepoty
Pohnul koutky, jen co spatřil neměnný směr
Provedl tě po své visuté hrazdě
(stálé, neprůhledné, zastaralé)
Tam jsi spatřil toho pravého původce
(stálého, neprůhledného, zastaralého)
Oslovil tě a opustil zmatek náměsíčníka

Navlékáváš si s radostí zármutek
Zavádíš nové přetvářky
Lámeš hole nad nepoznanými tvářemi
Ve skrytu ostnů sbíráš úlomky letu
Odežeň zbývající bestie od rozumu
Prosvitni skrz mlhu samolží
Proměň nemožné
Všechny touhy nejsou hříšné a chabé,
pokud věříš v opak, v soulad ostrovů

Pohnul prsty, jen co spatřil chůzi slepoty
Pohnul koutky, jen co spatřil neměnný směr
Provedl tě po své visuté hrazdě
(stálé, neprůhledné, zastaralé)
Tam jsi spatřil toho pravého průvodce
(stálého, neprůhledného, zastaralého)
Oslovil tě a opustil zmatek náměsíčníka

Zárubně osvícené záseky
Stejné křížky vyrýváš do mračen
Smích graduje v aplaus
Krátké zalíbení přeroste,
odsune, obnoví nepoznaný klam
Přicházím tomu na chuť
Nabídla jsi mi pomoc
Nezáleží na konečném hrotu
Podala jsi mi ruku
Nezáleží na natržené sebekázni

Až svíčky dohoří
víčka budou cukat,
prsty budou hledat,
a rty budou kanout
Potom si budeme rovni
před Bohem, před Ďáblem,
před servanou domněnkou bezpečí

Vzkazy povolané křivdami
Stejné ústupky odnášíš do zpovědnice
Únava se skládá do blízkosti
Postradatelné zdání přeroste,
odsune, obnoví nechtěný žal
Přicházím tomu na chuť
Nabídla jsi mi půlnoc
Nezáleží na smírném předsudku
Podala jsi mi místo
Nezáleží na tekoucích úlomcích

Až svíčky dohoří
víčka budou cukat,
prsty budou hledat,
a rty budou kanout
Potom si budeme rovni
před Bohem, před Ďáblem,
před servanou domněnkou bezpečí

Odevzdanost

Prachu čas mě skryl,
výběr nechal na mně.
Zatloukl jsem zbytek trápení
pod prkna, jež znamenají pár vět.
Ve víře provinilé, v důlku snažení,
že jednou snad budu smět…

V domnění se choulí
nenucená tíha drah.
Vzat byl manévr raněné tužby,
vystoupil z přikrývek batolete.
Nadnáší se rané plané kružby,
vzývajíc strmé odezvy letem.

Snad předvídal příchod
mlčenlivého básníka.
Kvůli shodě osudů zádumčivých
vzdal se jásotu svící tolik – ne moc.
Odtamtud sestoupil duch ze světů jiných,
kázati nechtěl, jen probdít se mnou noc.

Pro šramot drápů
stinných jak ulice stín.
V přítmí zimou se chvěje paní,
sledována tiše štěrbinami.
Křídla svá trhá rád – hlavně před ní,
všanc dává víc pod dolinami.

Možná jednou vstane
z postele spadlé.
Ve snaze zastrašení křehkých objetí,
leč útěcha cizonosná se zdá být.
Zaplane krátce poutavé dojetí
oproti múzám slaměných sít.

Prachu čas mě skryl,
výběr nechal na mně.
Zatloukl jsem zbytek trápení
pod prkna, jež znamenají pár vět.
Ve víře provinilé, v důlku snažení,
že jednou snad budu smět…