Tag Archive: odmítání


Jak dlouho hledím do prázdného snu?
Kdy spatřím vytoužený záchvěv procitnutí?
Kdo mě zbaví tíhy skleněného světa?
Kolébka se zdá být chatrná
Údy se pnou pod strunou smutku
Mračna a cáry černých křídel
Modlitba visí v nebesích
Bůh zapomíná
Já doufám
Ty ne
Já věřím
Bůh krutě mlčí
Básně jednoho snílka
Duše v inkoustu a slepé krvi
Fantomové předou šepot mrtvých mlh
Nedopusť tragédii v náručí
Kde objevím naději na záchranu?
Komu předám vzkaz v láhvi bez kouzel a džina?
Jak hodně zčerná obzor v okruží pekel?

Odevzdal bych své oči a ty to víš
Vzal bych na sebe rány Boží a ty to víš
Ulehl bych do spánků ruměnce a ty to víš
Pro tebe a naplnění snů
V dětinskosti, v naději bez skrytých hesel
Uprostřed moře rostou dešťové stromy
Jsem padlý hlupák, co věří v ráj

V mysli zakořeněná minulost pohasíná
Chyť ji dříve než vyhasne docela
Budoucí dny nevěstí lehké časy
Tikot dnů sílí s posledními zlaťáky
Špína a beznaděj kroků
Samota uzavírá kruh na ulicích tmy
Jen pokleknout a žadonit v bídě
Sám v osvícení spoutaný iluzemi
Zastírám neviděné do doteků sebeobjetí

V otevřené dlani hledám roušku zítřka
Vábení propasti uzamyká rozum
A přeci ještě žiji
Ty to víš
Nedokážu mlčet
Snílek ve mně je věrným světlem
Dech laská fantazii a věří, že tě miluji

Napříč věkem, napříč vírou
probouzím se do stejného rána
Stvořen Bohem, sváděn Ďáblem
V těchto myšlenkách usedá na mě
nepokořen, nestvořen v křečích čistoty
Rozdíly, obavy i následky jsou pomíjivé
Před procitnutím chápu touhu skrytého ohně
Kéž by slova posvěcená byla mi útočištěm
Kéž by sebeobětování zachránilo zbytky Boží tváře
Kéž by se jablko neskutálelo k nohám Adamovým

Smiluj se nade mnou,
oči vidí ve tmě svody zatracení
Líbám své vlastní rty
Netuším, jak zaplašit pahorky sil
Světlo dopadá na kající se hlavu
Prach odpuštění mě trýzní
Jsem jím zasypán pod trnem růžence

Vidím Tvou prozřetelnost
Dopadá na holá, ztuhlá žebra
skrz mříže své vykřičené potupy
Víckrát se mi nedostane pokoje
ne pro mé zoufalství, ale pro jejich hlad
Odkrýt tu roušku, jako se ponořit do kalichu
Stejná bolest mě pokořila šepotem mstivých andělů
Kéž by chuť jablka zůstávala jen ve snech
Kéž by tělo neskrylo tělo za horou extáze
Kéž by se světlo navrátilo do vytoužených žil

Smiluj se nade mnou,
oči vidí ve tmě svody zatracení
Líbám své vlastní rty
Netuším, jak zaplašit pahorky sil
Světlo dopadá na kající se hlavu
Prach odpuštění mě trýzní
Jsem jím zasypán pod trnem růžence

Kéž by bylo v lidské moci zkrotit slinu Satanovu
Kéž by byl dar života vězněn v mé krvi
Kéž by byla tato chvíle pouhým výplodem šílenství

Smiluj se nade mnou,
oči vidí ve tmě svody zatracení
Líbám své vlastní rty
Netuším, jak zaplašit sílu skal
Světlo dopadá na odseknutou hlavu
Prach odpuštění mi nenáleží
Jsem jím zasypán pod drnem zavržení