Tag Archive: předtucha


Puls

Pokořil jsi danou hranici
Přínos pozvedá dýku
Nedbáš na příkazy
Bezhlavě kolem sebe sekáš
pod reflexem spoutání
Umírněný duch tě rozežral

Hodiny se otáčí pozpátku
Gradace zběhlých poslů
Žíla na spánku chce utéct
V hlavě není dost pokojů
pro navrátivší černolesk
Zatoulané zvyky tě obešly

Puls, puls – Puls, puls
Ten ti sčítá viděná „kdyby“
Puls, puls – Puls, puls
Připomíná ti její blízkost
Puls, puls – Puls, puls
Chop se své role
Nauč se být chladný

Obměna výhružek nezabírá
Brzy se zmocní žezla
Pramen života zaplaví úrodu
Nenarozené světlušky zmizí
ve vykradačově křivé čelisti
Odcizené vědomí tě propustilo

Vzdal ses poct právě včas
Kóma úlomků nezabírá
Zaprodané kousky se znovu slepí
Dáš na odiv repliku popsaného listu
s vědomím závěrečného úkroku?
Poddáš se blízké volbě?

Puls, puls – Puls, puls
Ten ti sčítá viděná „kdyby“
Puls, puls – Puls, puls
Sčítá zamítnutá „kéž by“
Puls, puls – Puls, puls
Připomíná ti její blízkost
Puls, puls – Puls, puls
Chop se své role
Nauč se být chladný
Zabij smrt!

Bez lží

Když sestupuji do zakázaného
nepřemýšlím o zítřku
Obkrouhlá trať zamrazení
probouzí nevyslovené
Vize matou nepřítomný rozum,
dávají mi více než mohu snést
Nač řečnit o velkolepém žalu
On neexistuje, proto toužím
Žádné místo není dokonalou kopií
Jen listové písní skrývá mou nahotu

Tam, kde andělé vzdávají hold
bílá rarita naplní mlhovinu tmy
Dokonáno jest to, co není mé
Neuvězním světlo do sebe

Další roztříštěný pohled je nemožný
Trosečník v uklidňující bouři
Dvě cesty a žádný cíl s dobrým koncem
Mohu skonat vaší nebo vlastní rukou
Záplata není dost velká pro odpočinek ve tvé náruči
Milost mi nebyla dána a nikdy nebude odejmuta
Útulek pro mé slabosti shoří v očích říčky
táhnoucí se kolem střepů prázdných zrcadel
Miloval jsem to, čím ostatní pohrdali
Zjizvené rty nedoceněné amorem,
památka na pitvornost černobílých dnů

Pomatená fantazie blouzní v nejvyšších patrech nebes,
chce uskutečnit skok do ranhojících pekel
Podvědomí se vznáší pod krunýřem ledu,
výkřiky se zdají být velice vzdálené

Tam, kde andělé vzdávají hold
bílá rarita naplní mlhovinu noci
Dokonáno jest to, co není mé
Neuvězním světlo do sebe

Usedavý pohled vnáší lítost
Strach zabil věrného přítele
Listové písní se rozplývá, zůstávám zcela nahý
Sám uprostřed nezkrotné rokliny
Jediné co mě drží na stezce jsou nenaplněné sliby,
vzdálené v kraji přeživších
Odstupuji z téhle promyšlené hry
Ulehám na přikrývku z lístků nebeských lilií,
usínám pod krempou putujícího přístřešku
Vidím vše tak, jak jsem si vždy přál
Uvědomuji si, že dnešek mohl být jiný…
…od zířka budu schránkou hvězdného prachu