Pukliny rostou kolem hrdla,
slova nikdy neprobdí noc.
Tak snadno se tahle hra zvrhla,
nebudeš mít nikdy dost.

Vina kácí mrtvé stromy,
třísky se pálí vzhůru a výš.
Nebudu střežit tvoje hroby,
navzdory klamu, ty to víš.

Spoluúčast útěchou jest,
odezírám snáze snům.
Očekávat kradmou pěst,
zásluha to šedých dnů.

Rozplynout se na pokraji,
nevědomky připoután.
Nadechnout se v rodném kraji,
mezi ledy volně tát.

Odchod tak krátce dlouhý,
budící se v déjavu.
Víčka hledají záblesk pouhý,
bují křeče, žertu splín.