Tag Archive: sebeklam


Shromažďuješ, ani nevíš proč
Vyrážíš sám sobě dech
Zarážíš kůl skrz přikrývku výčitek
Nad hlavou poletujou hvězdy stromů
Pozvedni dlaně k nekončícímu plátnu
Rozežeň stránky ke stranám
Pozměň vyslovené
Všechny sny nejsou fantazie a vzduch,
pokud věříš v opak, v soulad pramenů

Pohnul prsty, jen co spatřil chůzi slepoty
Pohnul koutky, jen co spatřil neměnný směr
Provedl tě po své visuté hrazdě
(stálé, neprůhledné, zastaralé)
Tam jsi spatřil toho pravého původce
(stálého, neprůhledného, zastaralého)
Oslovil tě a opustil zmatek náměsíčníka

Navlékáváš si s radostí zármutek
Zavádíš nové přetvářky
Lámeš hole nad nepoznanými tvářemi
Ve skrytu ostnů sbíráš úlomky letu
Odežeň zbývající bestie od rozumu
Prosvitni skrz mlhu samolží
Proměň nemožné
Všechny touhy nejsou hříšné a chabé,
pokud věříš v opak, v soulad ostrovů

Pohnul prsty, jen co spatřil chůzi slepoty
Pohnul koutky, jen co spatřil neměnný směr
Provedl tě po své visuté hrazdě
(stálé, neprůhledné, zastaralé)
Tam jsi spatřil toho pravého průvodce
(stálého, neprůhledného, zastaralého)
Oslovil tě a opustil zmatek náměsíčníka

V království ledu

Spoután vlastními představami
(cizího vetřelce)
Následujíc pásy červánků
(cizí záminky)
Krmen hořce vadnoucí mlhou
(cizího vetřelce)
Usínajíc s vědomím lhostejnosti
(cizí záminky)
Znovu schozen z ochozu slunce
Znovu stažen mezi nenarozené
Vykrvácet u pobavení chladné masky
Vyřvat všechnu bolest z plic
na schodech svatyně vzájemných intrik

Motýl milující temnotu
našel azyl v království ledu
Neviděl pravdu pro třpyt kůže
Usadil se na špičce otrávené jehly

Sama utíká, sama se bojí
Oheň vzplanul příliš rychle
Plál tak silně a vroucně
Vyděsit ji nebylo těžké
s odkazem nevinnosti

…těžkopádné tahy
se nekříží s Králem srdcí
Nikdy nepochopí hloubku
roztoužených náznaků

Motýl milující temnotu
našel azyl v království ledu
Neviděl pravdu pro třpyt kůže
Usadil se na špičce otrávené jehly

Spoután vlastním mlčením
(cizího vetřelce)
Následujíc dozvuky střepů
(cizí záminky)
Krmen dýmem spálené víry
(cizího vetřelce)
Usínajíc na polštáři zmatků
(cizí záminky)
Znovu schozen z ochozu slunce
Znovu stažen mezi nenarozené
Vyhnat snovou maškarádu bludných bláznů
Vykopat zašlý kabát podlé mysli
Odvrátit se od pohledu bez ideálů

Bez lží

Když sestupuji do zakázaného
nepřemýšlím o zítřku
Obkrouhlá trať zamrazení
probouzí nevyslovené
Vize matou nepřítomný rozum,
dávají mi více než mohu snést
Nač řečnit o velkolepém žalu
On neexistuje, proto toužím
Žádné místo není dokonalou kopií
Jen listové písní skrývá mou nahotu

Tam, kde andělé vzdávají hold
bílá rarita naplní mlhovinu tmy
Dokonáno jest to, co není mé
Neuvězním světlo do sebe

Další roztříštěný pohled je nemožný
Trosečník v uklidňující bouři
Dvě cesty a žádný cíl s dobrým koncem
Mohu skonat vaší nebo vlastní rukou
Záplata není dost velká pro odpočinek ve tvé náruči
Milost mi nebyla dána a nikdy nebude odejmuta
Útulek pro mé slabosti shoří v očích říčky
táhnoucí se kolem střepů prázdných zrcadel
Miloval jsem to, čím ostatní pohrdali
Zjizvené rty nedoceněné amorem,
památka na pitvornost černobílých dnů

Pomatená fantazie blouzní v nejvyšších patrech nebes,
chce uskutečnit skok do ranhojících pekel
Podvědomí se vznáší pod krunýřem ledu,
výkřiky se zdají být velice vzdálené

Tam, kde andělé vzdávají hold
bílá rarita naplní mlhovinu noci
Dokonáno jest to, co není mé
Neuvězním světlo do sebe

Usedavý pohled vnáší lítost
Strach zabil věrného přítele
Listové písní se rozplývá, zůstávám zcela nahý
Sám uprostřed nezkrotné rokliny
Jediné co mě drží na stezce jsou nenaplněné sliby,
vzdálené v kraji přeživších
Odstupuji z téhle promyšlené hry
Ulehám na přikrývku z lístků nebeských lilií,
usínám pod krempou putujícího přístřešku
Vidím vše tak, jak jsem si vždy přál
Uvědomuji si, že dnešek mohl být jiný…
…od zířka budu schránkou hvězdného prachu