Tag Archive: smutek


Náruč samoty

Plačte, oči mé, v slzách se rozplývejte!
Zaútočili na moře temnot
Plačte, plačte, oči mé, v slzách se rozplývejte!
Polovina mého života druhou sklála do hrobu

Vychutnávám si netopýří valčík,
vytrvalý výdech tmy
Půlnoc je ovíjena mou myslí,
nabízena ztraceným dětem
Hlas blízký se stává cizím
Zvrácenost pohltila všechen soucit
Neodpovím ti
Sám neznám její řeč

Temnoto!
Vzývám poslední kapky deště
Temnoto!
Žádám tě o jediné
Nechtěný dar podkopal vše živé
Odpusť mi troufalou přízeň
Milenka-samota líbá mě každou noc

Pustina zašlých rádoby snů
okrádá naději o iluze
Smělý posměch pokropen
vzdáleně chybějícími city
Potlačeno vše se rodící
Závoj kalných muk se kroutí
Špatný stín v dobrém světle
obestírá pohled bláznivého zatracence

Temnoto!
Vzývám poslední kapky deště
Temnoto!
Žádám tě o jediné
Nechtěný dar podkopal vše živé
Odpusť mi troufalou přízeň
Milenka-samota líbá mě každou noc,
přesto se mi dostává chabé útěchy

Vyprahlý pramen

Nevidomá stálost dne
rozráží mé křehké představy
Kolotoč se točí stejně nesmyslně
jako za včerejšího jitra
Vyhnout se mu nedá
Nalézá mě v nejtajnějších skrýších
Upíná se na má nejponurejší mračna
Ještě nikdy jsem nebyl tak schoulený
v rohu klečící a prosící o jiskru hořké slzy

Přeji si jeden malý doušek
Vyprahlý pramen se ozývá tichým nářkem
Přeji si jeden malý doušek
pro navrácení nevinné víry

Idea jest nutností pro mne
Bez ní oheň zhasíná
Fantazie pozbývá barev
Sníh zčernává na popel

Marná snaha ukázat ti
něžnost drahocenných lží
Obrátit smutek na radost
nikdo nedokáže sám
Lhostejnost mi vykládaná
den co den, noc co noc
stále dokola bludného kruhu
Nezaplaším ji pouhými nadávkami
Bude mě doprovázet až za zídku vytesané zahrady

Přeji si jeden malý doušek
Vyprahlý pramen se ozývá tichým nářkem
Přeji si jeden malý doušek
Pro navrácení nevinné víry

Idea jest nutností pro mne
Bez ní oheň zhasíná
Fantazie pozbývá barev
Sníh zčernává na popel

Daruj mi život, daruj mi zrak,
daruj mi smysly světla
Chtěl bych jednou plakat štěstím
Vím, že je to nemožné,
přesto po tom prahnu

Přeji si jeden malý doušek
Vyprahlý pramen se ozývá tichým nářkem
Přeji si jeden malý doušek
pro navrácení nevinné víry
Přeji si jeden malý doušek
Přeji si…
…přeji si…
…marně

Nemo

Procitám bez citu,
unáším se tmou.
Jsem i nejsem tu,
ztrácím duši svou.

V žilách plyne žal,
bezmoc tíží mysl.
Neuzřím co jsem znal,
světlo postrádá smysl.

Katedrála noci,
uzavírá víčka.
Sním o pomoci,
zesnulého sýčka.

Dlaň cítí nemožné,
vzpírá se snům.
Nezažiji překrásné,
nepodlehnu dnům.

Vidím tě jasně,
úsměvy září láskou.
Uzavírám se krásně,
před vizí falešnou.

Vytesám poslední slova,
epitaf příliš krátký byl.
Požehnán zatracením znova,
utonu tam, kde jsem žil.

Nelituj mne,
to můj osud jest.
Proklej mne,
dokud žiji dnes.

Břímě osudu není zlé,
netajím se smutkem jen.
Utichají povzdechy mé,
končí jeden velký sen.