Odchýlit se od melancholie,
zanechat fiktivní nenasytnost
pro ponurou scenérii
To jest mé sémě

Pohrdáš dary skomírajících oveček
Špiníš si výhled mrtvým svědomím
v záhybu bijící prohlubně
Přilne to k tobě jako pijavice

Nikdy více
světlo v mých očích
neprocitne v krystalech
uctívané, starostlivé země

Lektor zneužil fatality,
vnesl do pochyb muka
pro cukající se racionalitu
To jest má chudina

Glejt krajkové víry
neochrání tě před verbíři
Za těmi kápěmi cítíš svobodu
Otevírá se ti spása nového věku

Přijímám i odmítám
pohár ohnivé krve
Ve středu nejmocnější hvězdy
se povznesu nad pravidla kodexu

Rudé štěrbiny odlesků dýky
Stíny za nedočkavými vzdechy tmy
Zbývá nekonečný vzestup pádu
To symbolizuje sevření, sňatek padlého vládce

Nikdy více
světlo v mých očích
neprocitne v krystalech
uctívané, starostlivé země
Zpívej, má raněná víro!

Nikdy více
světlo v mých očích
neprocitne v krystalech
uctívané, starostlivé země
Zpívej, zpívej, má vyděšená touho!