Tag Archive: strach


Jak dlouho hledím do prázdného snu?
Kdy spatřím vytoužený záchvěv procitnutí?
Kdo mě zbaví tíhy skleněného světa?
Kolébka se zdá být chatrná
Údy se pnou pod strunou smutku
Mračna a cáry černých křídel
Modlitba visí v nebesích
Bůh zapomíná
Já doufám
Ty ne
Já věřím
Bůh krutě mlčí
Básně jednoho snílka
Duše v inkoustu a slepé krvi
Fantomové předou šepot mrtvých mlh
Nedopusť tragédii v náručí
Kde objevím naději na záchranu?
Komu předám vzkaz v láhvi bez kouzel a džina?
Jak hodně zčerná obzor v okruží pekel?

Odevzdal bych své oči a ty to víš
Vzal bych na sebe rány Boží a ty to víš
Ulehl bych do spánků ruměnce a ty to víš
Pro tebe a naplnění snů
V dětinskosti, v naději bez skrytých hesel
Uprostřed moře rostou dešťové stromy
Jsem padlý hlupák, co věří v ráj

V mysli zakořeněná minulost pohasíná
Chyť ji dříve než vyhasne docela
Budoucí dny nevěstí lehké časy
Tikot dnů sílí s posledními zlaťáky
Špína a beznaděj kroků
Samota uzavírá kruh na ulicích tmy
Jen pokleknout a žadonit v bídě
Sám v osvícení spoutaný iluzemi
Zastírám neviděné do doteků sebeobjetí

V otevřené dlani hledám roušku zítřka
Vábení propasti uzamyká rozum
A přeci ještě žiji
Ty to víš
Nedokážu mlčet
Snílek ve mně je věrným světlem
Dech laská fantazii a věří, že tě miluji

Puls

Pokořil jsi danou hranici
Přínos pozvedá dýku
Nedbáš na příkazy
Bezhlavě kolem sebe sekáš
pod reflexem spoutání
Umírněný duch tě rozežral

Hodiny se otáčí pozpátku
Gradace zběhlých poslů
Žíla na spánku chce utéct
V hlavě není dost pokojů
pro navrátivší černolesk
Zatoulané zvyky tě obešly

Puls, puls – Puls, puls
Ten ti sčítá viděná „kdyby“
Puls, puls – Puls, puls
Připomíná ti její blízkost
Puls, puls – Puls, puls
Chop se své role
Nauč se být chladný

Obměna výhružek nezabírá
Brzy se zmocní žezla
Pramen života zaplaví úrodu
Nenarozené světlušky zmizí
ve vykradačově křivé čelisti
Odcizené vědomí tě propustilo

Vzdal ses poct právě včas
Kóma úlomků nezabírá
Zaprodané kousky se znovu slepí
Dáš na odiv repliku popsaného listu
s vědomím závěrečného úkroku?
Poddáš se blízké volbě?

Puls, puls – Puls, puls
Ten ti sčítá viděná „kdyby“
Puls, puls – Puls, puls
Sčítá zamítnutá „kéž by“
Puls, puls – Puls, puls
Připomíná ti její blízkost
Puls, puls – Puls, puls
Chop se své role
Nauč se být chladný
Zabij smrt!

Odchýlit se od melancholie,
zanechat fiktivní nenasytnost
pro ponurou scenérii
To jest mé sémě

Pohrdáš dary skomírajících oveček
Špiníš si výhled mrtvým svědomím
v záhybu bijící prohlubně
Přilne to k tobě jako pijavice

Nikdy více
světlo v mých očích
neprocitne v krystalech
uctívané, starostlivé země

Lektor zneužil fatality,
vnesl do pochyb muka
pro cukající se racionalitu
To jest má chudina

Glejt krajkové víry
neochrání tě před verbíři
Za těmi kápěmi cítíš svobodu
Otevírá se ti spása nového věku

Přijímám i odmítám
pohár ohnivé krve
Ve středu nejmocnější hvězdy
se povznesu nad pravidla kodexu

Rudé štěrbiny odlesků dýky
Stíny za nedočkavými vzdechy tmy
Zbývá nekonečný vzestup pádu
To symbolizuje sevření, sňatek padlého vládce

Nikdy více
světlo v mých očích
neprocitne v krystalech
uctívané, starostlivé země
Zpívej, má raněná víro!

Nikdy více
světlo v mých očích
neprocitne v krystalech
uctívané, starostlivé země
Zpívej, zpívej, má vyděšená touho!