Jak dlouho hledím do prázdného snu?
Kdy spatřím vytoužený záchvěv procitnutí?
Kdo mě zbaví tíhy skleněného světa?
Kolébka se zdá být chatrná
Údy se pnou pod strunou smutku
Mračna a cáry černých křídel
Modlitba visí v nebesích
Bůh zapomíná
Já doufám
Ty ne
Já věřím
Bůh krutě mlčí
Básně jednoho snílka
Duše v inkoustu a slepé krvi
Fantomové předou šepot mrtvých mlh
Nedopusť tragédii v náručí
Kde objevím naději na záchranu?
Komu předám vzkaz v láhvi bez kouzel a džina?
Jak hodně zčerná obzor v okruží pekel?

Odevzdal bych své oči a ty to víš
Vzal bych na sebe rány Boží a ty to víš
Ulehl bych do spánků ruměnce a ty to víš
Pro tebe a naplnění snů
V dětinskosti, v naději bez skrytých hesel
Uprostřed moře rostou dešťové stromy
Jsem padlý hlupák, co věří v ráj

V mysli zakořeněná minulost pohasíná
Chyť ji dříve než vyhasne docela
Budoucí dny nevěstí lehké časy
Tikot dnů sílí s posledními zlaťáky
Špína a beznaděj kroků
Samota uzavírá kruh na ulicích tmy
Jen pokleknout a žadonit v bídě
Sám v osvícení spoutaný iluzemi
Zastírám neviděné do doteků sebeobjetí

V otevřené dlani hledám roušku zítřka
Vábení propasti uzamyká rozum
A přeci ještě žiji
Ty to víš
Nedokážu mlčet
Snílek ve mně je věrným světlem
Dech laská fantazii a věří, že tě miluji