Tag Archive: víra


Přesličky probouzí vyhaslé paprsky
Ty měly zůstat uschovány
pro střežené sídlo vizí prokletých
Nepokoušet se o náznak pochopení
není snazší než bdít nad aurou zesnulého
Propadliště mi dané v domnění suverenity
přestává děsit navzdory traumatu jedu
Slast rubínů nezradí chvíle, které byly odejmuty,
leč koření hlíny nevzroste z pozůstatku bizarnosti

Přenech mi vše,
co jsem schopen unést
Mé místo se drolí
pod závoji nenarozených slz
Sečné rány líbivosti doléhají,
naléhají na strohý dech samoty
Neochočí sí černé perutí pramene
To jest skrytou zárukou zapomenuté bolesti
Ta povstává v kráse červivého vánku

Neslučitelné dvojí břímě nedokáže
udolat modlitbu letícího ohně
Zastoupený ve spřízněném pochodu
odkryji plátno bělmochudého pavouka
Jeho stopy vedou do třepotajícího lesa
Tam přímý žár spaluje vlákna obav
Nikterak neobjeven, přesto nespatřen
Utkám náramek zaslíbené výměny,
kde dozvuky prodlev zůstávají syrové

Přenech mi vše,
co jsem schopen unést
Mé místo se drolí
pod závoji nenarozených slz
Sečné rány líbivosti doléhají,
naléhají na strohý dech samoty
Neochočí si černé perutí pramene
To jest skrytou zárukou zapomenuté bolesti
Ta povstává v kráse červivého vánku

Neochočí si černé perutí pramene
Nikdo z vás, nikdo ze mne!

Postrádám tě ve svých očích
Radost přešla na bouřící se stranu
Zametli jsme za sebou tolik stop
Ani jedna nezbyla
Komu potřebujeme něco dokazovat,
když nás slzy odříznou od zbytku světa?
Kamkoliv vejdeme, kamkoliv směřujeme
Nikde nenajdeme domov se střechou hvězd

Postrádám tě ve svých očích
Nadešel čas ukvapeného loučení
Pozvedli jsme ruce příliš vysoko
Tam do dálek
Čeho se bojíme víc než bolesti,
když ztráta doprovází nemocnou víru?
Ať bdíme pod objetím či sníme pod ním
Nikdy nenajdeme náhradu niterného ohně

Postrádám tě ve svých očích
Blížím se k rozcestí naší volby
Zůstat tak ve světle ranní dřímoty
Spatřil bych vše
Pro koho tu přežíváme ze dne na den,
když smysl se vzpírá nutkavému snažení?
Cokoliv chápeme, cokoliv přijímáme
Nic nám nedopřeje klidu, dokud život je živý

Postrádám tě ve svých očích
Svoboda sestoupila na ulici měst
Dar výjimečné chvíle si mě našel
Po sešitém tichu
Nač dlíme v síťované dlani prachu,
když věže nedotknuté naděje stojí na vrcholu?
Ať toužíme pod doteky či hořekujeme pod nimi
Nikdo nedokáže usnout pod altánem cizí gradace

Potácivá póza,
snaha nabýt zpět ztracené
Polštáře se trhají
za doprovodu spících harf
Štíty se boří do bahna
Korouhve rezaví
Davy bděle spřádají
nevyslovené kletby
Pohlazení ve tvé mysli
nikdy nevzlétlo k branám jako nyní

Osamocený muž věrně jdoucí výše
Klenoty země líbá na půdě závisti
Symbol víry pověsí kolem poháru
Dominanta závěrečného okamžiku
přivede jej do domova očistce

Dary neprávem přijaté,
zaťatými pěstmi odmítá
Mnišská pokora
byla nalezena pod obvazy
Slzy jej skromně strojí
Vábné smíry oblékají
Do kukli prozřetelné šance
vnáší harmonii tesařovu
Poklekl směle na prahu
a neohlížel se k potomstvu stínů

Osamocený muž věrně jdoucí výše
Klenoty země líbá na půdě závisti
Symbol víry pověsí kolem poháru
Dominanta závěrečného okamžiku
přivede jej do domova očistce