Tag Archive: vražda


Promrhaný nadějný den,
uchýlil se ke skrýši,
nevěřícně prošel podchodem,
spatřil podzemní říši.

Stopy neviděné mlhy,
dovedly jej ke konci,
v metru světla pohasly,
v očích šlapky, blbci.

Stvůra podsvětí hoduje si,
jen prázdno tu vládne,
přijíždí souprava, zastavuje,
zašlé rdoušení padne.

Dveře se otevírají, zavírají,
uvnitř soupravy nic a nic,
opět se dává do pohybu,
naposledy jako smrti panic.

Zaměstnanec schlíple končí,
vysátý až do morku,
prochází, kontroluje po šichtě,
zametá si na dvorku.

Nikde není živá noha,
znuděně jde dál a dál,
nesmysl to pro něj je,
radši by doma na ex sál.

Metro se žene kupředu,
skrývá ve svých útrobách
chlápka, jenž spí tvrdě,
zmohly ho lži o zradách.

Ruka podpírá hlavu
skrytou pod kapucí,
v sedě, ve stoje,
těžko to hned říci.

Muž neváhá, cizince osloví,
zavolá, postrčí nakysle,
žádná reakce, žádná změna,
chtělo by to domyslet.

Příliš nebojácný, pošetilý se zdá,
šťouchá do něj, huláká,
chce ho probrat k životu,
nač tedy zle nadává?

Stačí se podívat blíž,
jen o kousek nepatrný,
uvidí brzy pravdu holou,
střípek, obraz vzdálený.

Ten cestující nespí náhodou,
kdosi ho sem posadil,
nevěděl o tom, nemohl,
odešel dříve, než dorazil.

Zaměstnanec plní povinnosti své,
řádně, ukázněně strhává kapuci,
chtěl to mít, má to mít,
křik jeho sklízí němou ovaci.

Rudá, rudá, rudá barva,
v hrudi, ve tváři, v rozkroku,
někdo pohostil nenávist,
vzata byla msta od půlroku.

Uvnitř dutý, bez kostí málem,
zkrásněný loupeží masa,
dřímá si v náručí masakru,
křivda, ta děvka, tu chodí bosa.

Není na obtíž, jak by mohl,
jízdenku dřímá v ruce,
poctivě snáší příkoří,
sám běsní, vzlyká prudce.

Jediný černý pasažér
se baví mezi muži,
sedí v klíně mrtvoly,
ach ne! Kdo to mohl tušit?

Marná snaha

Poslechni si předvečerní modlitbu
Pohádka se chýlí ke šťastnému konci
Nezapomeň na místo, kde si ležel
Smítko včerejška se o to postaralo
Žádná stopa, žádná nápověda
Ze všech míst nejhorší je tohle
Dost bylo otázek
Víra se bortí jako domeček z karet,
jako náladové kejkle národů

Nech anděly spát,
měli náročnou mši
Oblečeni do lhostejnosti
vyjednávali za utrpení
a svět ponořený do tmy
Prosebné dopisy
zabloudily ve shromáždění

Chytáš se roztrženého hávu
Smíváš zářezy vlastních pochyb
Darovali ti procitnutí a ty si šel
Venku němý klečel v rudém sněhu
Žádná stopa, žádná nápověda
Ze všech míst nejhorší je tohle
Dost bylo otázek
Víra se bortí jako domeček z karet,
jako náladové kejkle národů

Nech anděly spát,
měli náročnou mši
Oblečeni do lhostejnosti
vyjednávali za utrpení
a svět ponořený do tmy
Prosebné dopisy
zabloudily ve shromáždění

Kam chceš utéct?
Zpátky ani krok
V dáli pokračuje svah
do útrob trosek
Co chceš dělat?
Ruce sis svázal
oplocením svatým
Jedinou útěchu skýtá
blízkost nočních můr

Temporální zmar
navštěvuje minstrela za úplatu
Hoví si v krátkých odmlkách
Bez prodlení ho povzbuzuje
ke krvavé dani uhranutých
Instinkt zabijáka jej navede
přímo ke kořisti

Běž, ulov, usmrť!
Vyvrhni, stáhni, rozsekej!
Odevzdej nikdy neviděnému
Vybarvi celý svět
do nejtemnějších barev
Zanech zbytečných prodlev
před krádeží samobijce

Svědomí se plete,
zradu nechá tát
On následuje cíl cesty
Horečná krvelačnost divoce ožívá,
dává prostor nepříčetnosti
Instinkt zabijáka jej navede
přímo ke kořisti

Běž, ulov, usmrť!
Vyvrhni, stáhni, rozsekej!
Odevzdej nikdy neviděnému
Vybarvi celý svět
do nejtemnějších barev
Zanech zbytečných prodlev
před krádeží samobijce