Tag Archive: zklamání


Odřízla si tok mé energie
ze svého obnovujícího se zdroje
Darovala si mi k narozeninám pistoli
Popřála rychlé umírání
Oblaka se zdají být velká
Má maličkost se rozplývá
pod doteky labutí brutality
Tvé přání je mi rozkazem
Záblesky se vrací
Tvé přání je mi rozkazem
Probouzím se z noční můry

Tohle nejsem já
Proč? Kdy? Jak?
Tohle nejsem já
Ztrácím se v sobě
Tohle nejsem já
Kam se poděla první polovina mého života?
Co si udělala s na oko dokonalým rájem?
Veškerá minulost zarůstá do podsvětí,
do těch nejzakrytějších koutů nepochopení

Není to rebélie, ale nepřátelství,
co na mě dýchá z nepřístupných pohledů
Na chodidlech ornamenty nedůvěry
Na zápěstích otisky krvelačnosti
Nepoznávám tě ani trochu
Stále držím dar z láskyplné nenávisti
Přemýšlím jaké to tam bude
Tvé přání je mi rozkazem
Záblesky se vrací
Tvé přání je mi rozkazem
Probouzím se z noční můry

Tohle nejsem já
Proč? Kdy? Jak?
Tohle nejsem já
Ztrácím se v sobě
Tohle nejsem já
Kam se poděla první polovina mého života?
Co si udělala s na oko dokonalým rájem?
Veškerá minulost zarůstá do podsvětí,
do těch nejzakrytějších koutů nepochopení

Mé obavy nesídlí v tobě
Otřesy vědomí připomínají špatný žert
Tvá zrada vzešla z patetické paniky
Stvořil jsem tě pro vlastní umlčení
Spánek se zdá býti smrtí,
když ke mně mdle promlouváš
Nabádáš mě ke skutku unavených
Tvé přání je mi rozkazem
Záblesky se vrací
Tvé přání je mi rozkazem
Voják v první linii
Tvé přání je mi rozkazem
Probudím se z noční můry?
Tvé přání je mi rozkazem
Tak probudím se vůbec někdy?
Živý!

Tohle nejsem já
Proč? Kdy? Jak?
Tohle nejsem já
Ztrácím se v sobě
Tohle nejsem já
Kam se poděla první polovina mého života?
Co si udělala s na oko dokonalým rájem?
Veškerá minulost zarůstá do podsvětí,
do těch nejzakrytějších koutů nepochopení

Romance stínů

Část 1. – Pomíjivost noci

Půlnoční přání sestoupilo,
dosáhlo na mysl poutníka,
oblažilo ho lehkostí větru
Amnézie je nejkrásnějším darem,
dává svobodu, nový život,
bere identitu, minulost

Nezapomněl jsem na prosbu odcházejícího snílka
Ponechej vše stejné pro tuto noc
Úplněk se dosud nevyhoupl na vrchol oblohy,
neoslnil zvrásněnou tvář třpytem naděje

Stále čekám na odezvu Matky noci
Paprsky úsvitu odhání ponurost zaslíbeného světa
Vhání do víček slanost sžíravého dávení
Mé nářky polyká ta stvůra ve mně,
klubko posvátných hádků

Část 2. – Útěk do prázdnoty

Dost bylo slz
Příliš mnoho prasklin
Kdo zhojí mé rány?
Kdo zažene domýšlivý úsvit?
Chtěl bych být prázdný
City mě ovládají jako loutku

Zpřetrhej ty provázky, lásko
Doprovoď mě do ďáblovy postele
Ani tvá věrnost mi není svatá
Z rokliny se valí říčka hříšného vína
To jsem nechal znesvětit tvou svatyni
Ozvěna zkaženosti rve ti sluch

Předpotopní panika
Měl bych si vychutnávat tenhle okamžik
Škodolibé radosti se mi nedostává
Nicota dobyla duši polomrtvého mrzáka
Paměť ožívá pod dotekem příslibu
Bojím se návratu k lidskosti,
bojím se zklamání…

Část 3. – Návrat domů

Promrhal jsem vše,
zbyla mi jen potupná porážka
Fanatická pýcha dovedla mě na okraj smrti
Odpusť mi, jestli jsi toho schopna
Vdechni do mě dětskou naivitu
Přál bych si být znovu tvým jediným

Kroky po ztemnělých stezkách
vedou mě zpět před starý prah
Přál bych si být vaším hodným synem
Utřete mi slzy třesoucí se dlaní
Romance stínů oblékla mne,
nedovolila mi ale okusit hřejivého objetí