Tag Archive: zoufalství


Nepotřebuji odpovědi ani otázky
Vzpomínky pozbývají smysl
Další zpověď bez Boha
Jeden krok a spousta chyb
Poslepovaná napodobenina pravdy,
jen chabá sbírka střepů
Není zapotřebí je hltat,
když to vím, vše umírá samo
Uvnitř se bortí poslední chabé základy
Vina obchází nevinně kolem
a mně se chce křičet!

Omšelá sklíčka padají
Dlaně volně vadnou
Vlasy hořknou a hoří
pod vrstvou ledového popela
Jak rád bych roztrhal noci minulé
Ne pro nápravu, ale spoutání
Pohlcený kletbou myšlenek
zůstávám uvězněný ve vlastní hlavě
Nic se nemá zrodit, nic nemá povstat
(křídla andělů požírá Otec smrti)
Vše zůstává a ničí čistou mysl
(v hrdle zamrzlo volání rozumu)
Nitky osudu se zpřetrhávají, dotýkají,
splývají do propastí Pandemonia

Nesnažím se naříkat ani smát
Obrysy cizích tváří po čase nudí
Tvoje soucitné pózy též
Počátkem studu budiž ty, lásko
Nevzývaná, opomíjená, ponižovaná,
krása dvojčete je pro ostatní cennější
Pokřtěna ubohým jménem,
když svět udeřil, jak sytá víčka
Osvobození čeká na straně iluzí
Posledním nepřítelem zůstala realita
a mně se chce křičet!

Omšelá sklíčka padají
Dlaně volně vadnou
Vlasy hořknou a hoří
pod vrstvou ledového popela
Jak rád bych roztrhal noci minulé
Ne pro nápravu, ale spoutání
Pohlcený kletbou smyšlenek
zůstávám uvězněný ve vlastní hlavě
Nic se nemá zrodit, nic nemá povstat
(křídla andělů požírá Otec smrti)
Vše zůstává a ničí čistou mysl
(v hrdle zamrzlo volání rozumu)
Nitky osudu se zpřetrhávají, dotýkají,
splývají do propastí Pandemonia

Tvé tiché a nepřímé výčitky
proudí v žilách mé černoty
Nic horšího není – nemůže být,
když vidím, jak se vytrácí náš propletenec
Ztrácím tě pod tíhou vlastní posedlosti
Ztrácím tě s každým dalším svítáním
Vybarvil bych nebe do krve, kdybys chtěla
Zatratil bych třpyt luny, kdybys řekla
Nač ale plýtvat silou přísah
Ztratil jsem tě se světlem zítřka
Do uší zní příchod sobeckého konce
a mně se chce křičet!

Omšelá sklíčka padají
Dlaně volně vadnou
Vlasy hořknou a hoří
pod vrstvou ledového popela
Jak rád bych roztrhal noci minulé
Ne pro nápravu, ale spoutání
Pohlcený kletbou domněnek
zůstávám uvězněný ve vlastní hlavě
Nic se nemá zrodit, nic nemá povstat
(křídla andělů požírá Otec smrti)
Vše zůstává a ničí čistou mysl
(v hrdle zamrzlo volání rozumu)
Nitky osudu se zpřetrhávají, dotýkají,
splývají do propastí Pandemonia…

…do nekonečného příběhu neznámých plodů

Marná snaha

Poslechni si předvečerní modlitbu
Pohádka se chýlí ke šťastnému konci
Nezapomeň na místo, kde si ležel
Smítko včerejška se o to postaralo
Žádná stopa, žádná nápověda
Ze všech míst nejhorší je tohle
Dost bylo otázek
Víra se bortí jako domeček z karet,
jako náladové kejkle národů

Nech anděly spát,
měli náročnou mši
Oblečeni do lhostejnosti
vyjednávali za utrpení
a svět ponořený do tmy
Prosebné dopisy
zabloudily ve shromáždění

Chytáš se roztrženého hávu
Smíváš zářezy vlastních pochyb
Darovali ti procitnutí a ty si šel
Venku němý klečel v rudém sněhu
Žádná stopa, žádná nápověda
Ze všech míst nejhorší je tohle
Dost bylo otázek
Víra se bortí jako domeček z karet,
jako náladové kejkle národů

Nech anděly spát,
měli náročnou mši
Oblečeni do lhostejnosti
vyjednávali za utrpení
a svět ponořený do tmy
Prosebné dopisy
zabloudily ve shromáždění

Kam chceš utéct?
Zpátky ani krok
V dáli pokračuje svah
do útrob trosek
Co chceš dělat?
Ruce sis svázal
oplocením svatým
Jedinou útěchu skýtá
blízkost nočních můr

Vyrván z matčiny náruče
Vhozen do jámy lvové
Odveden tam, kde je pouze a jen
neblahý závan rozkladu
Jediný pohled jinam,
jediné zaváhání odvděčí se ti
okamžitou propustkou na onen svět

Zabij mě, prosím
Nedokážu v sobě udusit svědomí
Táhne mě to dolů, dolů
Nechci přijít o snílkovu naivitu
Propusť mou duši

Mé slzy smáčí vaši vinu,
vinu nás všech zotročených
Pozvednout zbraň a použít
Prostý zločin, marná snaha
o porozumění slepých vizí
Nepochopím ideu tyranovu
Nepřistoupím na nadvládu
rádoby všemocných

Zabij mě, prosím
Nedokážu v sobě udusit svědomí
Táhne mě to dolů, dolů
Nechci přijít o snílkovu naivitu
Propusť mou duši

Čest a hrdost ti nic neříká?
Válka je důležitý krok
pro lepší svět,
pro můj svět!
Vykreslený do rudých barev,
do stejně fádních barev!

Ideály nelze poskvrnit zlovůlí
Má oddanost patří světu, který jsem znal,
ne světu, který má být stvořen monstrem
Každý je svobodný tak, jak sám cítí

Nebaví mě hrát filozofickou přebíjenou
Válka vyžaduje nelítostné činy
Je to šachová partie dvou mocichtivých vladařů
Vy jste nicotné figurky na šachovnici,
pěšáci v generálově armádě
Tak už se podvol!

Zabij mě, prosím
Jsi má spása pozemská
Táhne mě to dolů, dolů
Nechci přijít o zbytek víry
Propusť mou duši
Přísahej nad životem
Zachovej to, co musí být zachováno