Máš svoje drahocenná přání, milý čtenáři? A udělal bys cokoliv na světě, aby se ti splnila? I kdyby to mělo být za cenu bolesti a krve? Pokud jsi právě odpověděl třikrát ano, tak právě pro tebe je knížka Hladová přání, která pojednává právě o tom, jak posedlost vlastními tužbami může být nebezpečná. Své o tom ví mladičká Jukata, která doposud žila v klášteře poklidným životem jako veleknězova (ne)poslušná schovanka. Shodou náhod se jí ovšem podařilo objevit kouzelnou bytost. Takovou, která dokáže splnit jakékoliv přání na světě. Takovou, která se zbytečně neptá. Takovou, která na oplátku chce jenom nakrmit…

Hlavní téma novely Hladová přání vypadá velice slibně. Hlubiny lidských přání i lidských slabostí si vždycky dokáží čtenářovu pozornost získat. Pojďme se tedy společně podívat, jak se toho Tereza Matoušková chopila. Nechme se vtáhnout do světa, kde magie tepe skoro na každém kroku, a kde není zcela bezpečno ani v doprovodu ostřílených hrdinů. Máš-li tedy kuráž, čti směle dál. Podmoří už nás očekává…

UPOZORNĚNÍ!

Následující text může obsahovat drobné spoilery!

clear_backgroundSladký to začátek…

Většinou tomu tak bývá. Autor se nás snaží seznámit s hlavními hrdiny a vše se zdá idylické, zalité sluncem a duhovým koktejlem. Ovšem v případě Hladových přání tomu tak docela není. Jistě, dojde na partičku hlavních hrdinů, ale očekávat od nich vřelá objetí a růžové mašle by bylo absolutně scestné. Kněží Atalan a Femorian se vzájemně špičkují a leckdy si neberou žádné servítky. Jejich oblí- benkyně, mladičká Jukata na první pohled působí jako jediný spojovací článek mezi nimi. Ona sama nejvíce tíhne k mladšímu z nich. A není se čemu divit.

Femorian je tajuplný a poněkud výstřední mladý muž, který svým netradičním šarmem by mohl okouzlit jakoukoliv dívku či ženu. Na bojišti se ovšem o titul nejoblíbenější Jukatin opatrovník uchází také žena! Je jím rázná bojovnice Zorena, jež se nebojí jít pro ostré slovo daleko, a přesto dokáže být něžná a citlivá. Jen to nedává tolik najevo, což se při její neoblomné povaze dá očekávat. Společně sRecenze_Hladová přání_01 ostatními hrdiny Zorena působí jako dokonale vyvážený živel. Tahle parta hrdinů se tak vzájemně (ne)doplňuje, že je to s kaž- dou další stránkou zábavnější a zábavnější.

A co se týče rozjezdu v dějové linii, musím podotknout, že mě mile překvapilo, že si autorka nesnaží hrát na schovávanou a rovnou v první kapitole nastíní budoucí děj. Takže po naší hrdinovské seznamce už se naskýtá hlavní zápletka. A ano, stojí za ní neposedná Jukata, která svojí zvídavostí dá do pohybu mašinérií událostí, co půjdou horko těžko zastavit.

Prostřednictvím neznámého skřítka, kterého si dětská hrdinka opředla závojem dětských snů, můžeme si všimnout, jak její nový přítelíček brnká na struny něčeho, co nás může podvědomě zneklidnit. Ještě sice nemáme konkrétní představy o tom, co to může být, a přesto na nás dopadá nepříjemný pocit. A jak uká- žou další kapitoly, ten pocit nebyl ani v nejmenším klamný!
clear_background

Letem světem aneb Ať žije vata!

V téhle části bleskově prolétnu prostřední část knihy. Traduje se, že právě tahle část je jenom vakuum, jenž má čtenáře dovést k druhému vrcholu knihy – ke konci. Tady si ovšem dovolím nesouhlasit. Hladová přání nejsou pouhou ukázkou bravurného začátku a konce. V každé kapitole mají co říct. Postavy se nám pomalu odhalují a dostává se nám možnosti nahlédnout do jejich nejzazšího nitra, minulost nevyjímaje! Což se mi zdá jako velice podstatný prvek.

Díky tomu můžeme lépe pochopit jejich počínání a snadněji se s nimi sžít. A právě Tereza Matoušková se v tomhle ohledu orientuje velice dobře. Svižně popohání děj kupředu, snaží se jej vybičovat k po- řádnému výkonu jako lenivého tarka. Nebudu vůbec přehánět, když řeknu, že Hladová přání nemají žádné hluché místo. I kdybych si na pomoc přivolal Sherlocka Holmese, tak ani s ním bych nevypátral sebemenší stopu po vatě.

Kromě neotřelých a nemálo výstředních dialogů nechybí ani akční scény. Tady bych snad jenom vytkl jejich krátké trvání, kdy akce většinou končí ve chvíli, kdy to začíná být nejšťavnatější. Jako příklad můžu uvést novou postavu, jež do děje vstoupí v páté kapitole. Scéna, kdy čarodějka Kerdea utíká před noční můrou, zmizí tak rychle, jak se objeví a nemá vůbec šanci se více rozvést. Přitom má v so- bě takový potenciál! Autorka by mohla čtenáře potrápit a napnout je jako nefritovou strunu, až by z toho šíleli. Docela mě to mrzí, ale zároveň to do jisté míry chápu. Nejspíš za tím byl záměr zachovat svižné tempo vyprávění. To je v mých očích jeden ze tří hlavních pilířů celé knížky.

Ten druhý tkví v nápaditých postavách. Nechci tu moc spoilerovat, takže to vezmu poněkud povrchně a prozradím jen to, že mne naprosto vyrazilo dech odhalení pravého vztahu mezi Atalanem a Femo- rianem. Pouto, co je spojuje, bylo vymyšleno s takovou péčí a neotřelostí, že jsem byl vskutku ohro- men. A ne, nejedná se o to, že by ti dva byli milenci. Měj na paměti, milý čtenáři, že se jedná o fantasy novelu. Tohle není žádné yaoi! I když jisté narážky ve stylu tohohle žánru si autorka neodpustila. V tu chvíli jsem nevěděl, jestli se mám smát nebo brečet. Aneb není nad válec a předčasně probuzeného Atalana 😀

Některé vtípky fungovaly dokonale, jiné zase méně. Nevím, možná jsem trochu konzervativní, ale velekněz s doutníkem mě praštil do tváře stejně brutálně, jako by to udělal kyklop se svým kyjem. A když už je řeč o těch příšerkách, tak musím autorce poděkovat, že se nesnažila čtenáře spoutat svými konkrétními představami a nechala mu volnou ruku. Noční můry jsou zde popsány jen velmi okrajově, aby tak čtenář musel zapojit vlastní imaginaci. Za to dávám autorce velké plus!

Obludáriu ovšem bez tak vévodí zákeřný skřítek Cukrátko, jehož lstivá taktika způsobí všem hrdinům nemalé vrásky na čele. Pokaždé, když vstoupil do děje, hltal jsem každou řádku s o to větším zápa- lem. V jeho přítomnosti nebylo nic jisté. Ačkoliv svým zářivým vzhledem působil jako neviňoučký tvor, uvnitř bychom jistě našli prohnilou duši. Jestli někdo takový je duší vůbec obdařen. Tajemno, jež se kolem Cukrátka rozpíná právě musí naši hrdinové odkrýt, aby tak předešli velké katastrofě.

Jukata je totiž ve vážném nebezpečí a asi nikoho nepřekvapí, že v tom má prsty – ehm, ehm, pardon – chapadla právě Cukrátko. Prostřednictvím své podlézavosti a iluzorní magie ovládá onu celou po- myslnou šachovnici… nebo ne? Jak se zdá, nic není předem jisté. Ovšem naši hrdinové nejsou žádní žabaři. Z jejich rozhovorů jsem postřehl, že přinejmenším Femorian je zázračným jedincem nejen v Atalanově klášteře, nýbrž i za jeho zdmi.

Čímž se dostávám k třetímu pilíři. Svět Podmoří, kde se celý příběh odehrává, nabízí spoustu inovací. Ty sice mají základ z našeho světa, ale přesto dokáží utvářet něco zcela nového. A ani příliš nezáleží na tom, že se jedná o pouhé delfské výrazy či hmotné prvky, které samotný svět utváří. Každá ta část má své nadpozemské kouzlo, ale zároveň působí nenásilně. Čtenář se s autorčiným světem snadno sžije.

Snad jediné, co bych vytkl, je ona nepříjmná skutečnost, že byla odhalena jen jedna jediná podmořská legenda. Chtělo by to víc uvést čtenáře do mytologie a celkové historie Podmoří. Ale i zde to plně chápu. Autorka ani v tomhle směru nechtěla čtenáře zatěžovat jistě komplikovanou historií. A přede- vším se (zcela po právu) obávala, že by případnou vsuvkou do hluboké minulosti ztratila zajeté tempo, což by knize dozajista neprospělo. Příběh si neoblomně žádal své. A není tudíž divu, že jeho volání bylo nakonec vyslyšeno…
clear_background

Konec korunuje dílo

Poslední kapitola se měla stát rozhodujícím stupínkem. Byl jsem plný očekávání, takže na nějaké ty obavy mi ani nezbylo místo. A vskutku! Slibovaný vrchol celého příběhu se zjevil v celé své kráse. Bojovnice Zorena se nebojácně vrhla do litého boje s nočními můrami. Ale místo klasického meče se chopila vskutku netradiční zbraně. Opět nechci zbytečně spoilerovat, takže jen okrajově ti neznačím, že takový způsob boje by si od zkušené válečnice nečekal.

Realita se střídala s její zatraceně silnou vzpomínkou. Chválím autorku, že se toho ujala takhle originálně a využila Zoreninu minulost ke skolení krvelačné bestie. To byl nadmíru mistrovský tah! Vtáhlo mě to do děje a pustilo, až když bylo po všem. Úplně jsem se v příběhu ztratil a viděl před očima nejen Zorenu, ale všechno dění kolem, jako kdybych sledoval působivé fantasy drama.

To ovšem není celé vyvrcholení příběhu! Záhy jsem byl přesunut do ponurých chodeb kláštera, kde Femorian s Kerdeou také sváděli svůj boj. Především Femorian na mě udělal dojem svojí ducha- přítomností. Dokázal si v kritické chvíli zachovat chladnou hlavu a dokonce poodhalil kousek svých temných až zvrácených hlubin, co sídlí v jeho temnářské duši. Zapůsobilo to na mě jako příslib něčeho většího, tak doufám, že slečna Matoušková toho plně využije v další knize a se vší parádou odhalí Femorianovo temné Já. Co si taky budeme nalhávat, mladý Temnář je největším lákadlem Hladových přání a ten potenciál stát se temnou polárkou celého Podmoří rozhodně má.

Nicméně, nebylo by ode mne férové, kdybych nezmínil i druhého lamače ženských srdcí. Atalan, ať je jakýkoliv, nikdo mu nemůže vytknout, že není dost hrdinský typ. Svoje odhodlání a odvahu dokazuje i v poslední kapitole, kde se vrhá na záchrannou misi. Zda se mu podaří spasit Jukatu před Cukrátkem je ona stěžejní otázka.

Jestli však očekáváš na ni jasnou odpověď, tak budeš hluboce zklamán. Autorka totiž samotný závěr usekla tak brutálním způsobem, že by to takhle nesvedli ani scenáristé seriálu Ztraceni. Většina pod- statných otázek není zodpovězena, ba naopak! Nové s koncem vyvstávají a já se samou nedočkavostí ptám: Co se stalo s Cukrátkovým živoucím odkazem? Jaký osud nakonec Jukatu potkal? A především! Kdy se dočkáme pokračování?

Myslím, že všichni čtenáři si zaslouží znát celou pravdu. A proto tímto prosebně apeluji na autorku, aby své čtenáře ušetřila zdlouhavé agónie nevědomí a sepsala Hladová přání 2. Již nyní jsem pře- svědčený, že se jí podaří úspěšně navázat na první díl. A osobně jí držím pěsti v další tvorbě příběhů a legend nejen z Podmoří.

Hodnocení: 89%

button_ok (1)

———————————————————————————————————————————————————————————————————-

Tereza Matoušková – oficiální stránky:

datablogcz_logoCracked-Facebook-Logo

 

« »