Utonutí ve výdechu

Objevil si nepoznaný smysl,
v dálkách nepříznivé strany
není důvod stáčet mysl,
okradené pocity ti byly dány.

Ač se zdá to býti fádní,
neobstojíš před pravdodavy,
libují si v mrzkém sání,
po peřejích plují hlavy.

Nesetnuté, nezabité,
žijí na vlnách podsvětí,
nezahořklé, nepokřtěné
a přec pln víry svítí.

Lákavější vidina dosud není,
ve strádání mizí pověry,
život po životě leccos slíbí,
vyklidí marné poměry.

Proto nahlížíš po směru toku,
záře bělostného klidu vábí,
v přáních jednoho loku
sám sobě se nabízíš.

Jen krátké vydechnutí,
naplnění vzdušné barvy,
utoneš-li, on tě vzbudí,
podsune z vůle krotké dary.

Neváhej tedy déle,
propást šanci snadné jest,
voda posbírala sémě,
jež odhalí každou lest.

Pod prvními – úplně prvními
doteky zářného neznáma,
splývají duše – duše mezi svými,
naplňuje se loutná fontána.

Mezidobí povoluje nádech,
proud tělo unáší k zimě,
není více času na oddech,
vzestup vod klesá líně.

Po příštím prozření
odhalíš skrytá zákoutí,
nové směry prozradí,
jak okolní panika se loučí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.